Pro církev je vždy na místě brát do ruky Písmo a hledat odpovědi na otázky po své podstatě a smyslu své existence. Co vlastně církev „je“, jaký má být její program? Má mít církev jednotné učení nebo se mohou jednotliví křesťané, církve a církevní sbory ve svých náhledech i praxi lišit? Jak se má církev vztahovat ke „světu“ kolem - má mu být partnerem, oponentem, nebo dokonce aktivním aktérem jeho proměny? Má být církev vedena prorocky samým Božím Duchem nebo mají její běh řídit ustavení představitelé z masa a kostí? Takové a mnohé další otázky volají po odpovědích.

Publicista, teolog  a překladatel Dan Drápal byl inspirátorem a téměř rok také aktérem snah Nadace Generace 21 o přemístění 153 křesťanských uprchlíků z Iráku a Libanonu. V sobotu 2. dubna napsal svůj shrnující pohled na události uplynulých dní a hodin.

V Akademické farnosti Nejsvětějšího Salvátora celebroval v úterý večer, v době návštěvy čínského prezidenta, Tomáš Halík mši svatou za oběti komunistického režimu v Číně. Přinášíme promluvu, která při mši zazněla.

Nepíšu životopis, poučné pojednání, ani žádnou literární analýzu – jak bych také mohl? Tolik mi ale vadí ryze česká vlastnost vřele respektovat jen bezpečně mrtvého klasika… Těší mě, že vynikající francouzský spisovatel Milan Kundera mezi námi stále je, přeji tomuto chlapovi, že dodnes tak skvěle vypadá. Začínám vést svůj vnitřní rozhovor s Milanem Kunderou. S teologem Milanem Kunderou.

Naposledy se mohu formou pastýřského listu s Vámi podělit o radost z Kristova velikonočního vítezství. Přijměte, prosím, tyto řádky jako povzbuzení ke společné víře a naději, kterou nám přináší náš vzkříšený Pán.