Přemýšlím, zda biskup, který by se po uplynutí svého funkčního období vrátil ke službě ve farnosti, by nemohl mít lepší pochopní pro tuto službu a možná i lepší kontakt s realitou a životem běžných lidí. Navíc určitá obměna v biskupské službě dříve než třeba po 25 a více letech by mohla být pro katolickou církev prospěšná a vést k lepšímu pojetí, že tou základní jednotkou je místní církev, jejímž je diecézní biskup služebníkem, přestože důležitým, nikoliv však neomezeným pánem. 

Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale i v záplavě zásadních teologicko-filosofických témat dávných a současných dějin křesťanství je od nepaměti otázka vegetariánství důležitou součástí některých křesťanských církví, škol, sborů, řeholních řádů a kritického uvažování teologů a teoložek napříč národy a údobími. Nejde tedy o něco, jak by se mohlo na první pohled zdát, co by se začalo vkrádat do myšlení, meditací a dialogů křesťanů různých denominací teprve někdy nedávno.

Není těžké si povšimnout skutečnosti, že letošní oslavy jubilea 600 let upálení Mistra Jana Husa, jsou poměrně skromné, spíše z povinnosti než z nadšení a přesvědčení. Ostře to kontrastuje s okázale velkorysými oslavami výročí příchodu slovanských věrozvěstů (2013) či s již nyní naplánovanými aktivitami spojenými s výročím narození císaře Karla IV. (2016).

"To, o co usilovali různí středověcí reformátoři, to bylo koncilem zcela naplněno. Myslím, že Mistr Jan Hus by byl s II. vatikánským koncilem víc něž spokojen," říká v exkluzivním rozhovoru pro Christnet.eu kardinál Vlk. Odpověděl i na otázku, proč se věnoval kauze arcibiskupa Bezáka: "Protože jakékoli pošlapávání evangelia, jeho překrucování a nedostatek lásky uvnitř církve, je špatným poselstvím do dnešní doby."

Nad svetom hustne oblak strachu. Morom sa plavia chatrné bárky napchané, telo vedľa tela, ľudskými bytosťami. Majú strach. Unikajú z krajín kde sa v mene Boha stínajú hlavy tým, ktorí veria inak.  Vyloďujú sa na pobrežiach Európy. Bojíme sa, že zaplavia náš svet? Kto sa za nich postaví? Kto ich prijme?  V bratislavských uliciach, skôr než k nám vkročila jediná noha,  zdvíhalo proti prichádzajúcim päste tisíce nabúchaných dobre živených ľudí: Za Boha a za národ. Oni sa stali hovorcami nášho národa?