Mošemu Tirošovi je 78 let. Tento nepříliš vysoký, ale fyzicky stále zdatný muž sestupuje do sklepa staré vily, postavené ve 30. letech v modernistickém stylu v prostoru varšavské zoologické zahrady. Ocitá se v jiném světě. V tom světě, jaký zažíval před 70 lety, když ho ve sklepě skrýval ředitel zoo Jan Žabiński se svou ženou Antoninou, kteří během německé okupace pomohli několika stovkám Židů.

V letošním roce končí volební období stávající synodní rady Českobratrské církve evangelické a již tento pátek synod této církve zvolí na šestileté období synodní radu novou. Než ale k nové volbě dojde, pojďme se ohlédnout za uplynulými roky práce představitelů stávající synodní rady a reflektovat jejich úspěchy i zmínit některé věci, které se příliš nepovedly.

Když se řekne anonymita, která má své vnitřní opodstatnění, vzpomenu si na svého pradědečka, jenž byl jako člen odbojové organizace Obrany národa v r. 1940 ubit gestapem k smrti za svoji činnost, která dost závažným způsobem komplikovala nacistickému Německu výrobu a dopravu zbraní.

Během druhé světové války, která skončila v Evropě před 70 lety, 8. května, bylo zavražděno šest milionů osob bez rozdílu věku a pohlaví jen z jediného důvodu: byli Židé. Zavražděny byly dvě třetiny evropské židovské populace.

Druhá světová válka je jako jedna z největších pohrom světových dějin příležitostí ke zpytování svědomí pro křesťany. Nejde jen o to, jakým způsobem se za války chovali, ale o důležitější věc, totiž jak mohlo k válce vůbec dojít.