Patřím do generace, kterou hodně ovlivnil jeho proslulý Úvod do křesťanství. Přečetl jsem mnoho jeho prací nejen teologických, ale i k evropské identitě a hodnotám, byl mi blízký jeho důraz na nezastupitelný přínos západní civilizace, křesťanství a katolické církve k rozvoji lidstva.

Pokud se v našem pátrání posuneme do století druhého, nevycházíme z úžasu, jak mnoho věcí se změnilo hned po konci doby zachycené v textech Nového zákona. Takové poznání je ale důležité, protože otevírá prostor úvah, zda ony změny, které druhé století přineslo, byly opravdu jen dobré a užitečné. 

Už dvakrát jsem na těchto stránkách napsala úvahu s nadpisem „Benedikt to zvládl“. Poprvé jako reportáž o jeho návštěvě České republiky a podruhé jako zamyšlení po jeho abdikaci. A dnes mu věnuji vzpomínku a musím opět uznat, že to zvládl - tu nejdůležitější zkoušku, přechod na věčnost.

Téměř vždy se u nekrologů začíná tím, že Joseph Ratzinger byl intelektuál a vzdělanec. Avšak, co to znamená? Intelektuál jakého střihu nebo založení vlastně byl? Když se dnes řekne intelektuál či vědec, představíme si pravděpodobně člověka s úzkým tematickým profilem, který jde do hloubky v brilantní analytické práci, dodržuje předem stanovou metodologii a jednotlivé výstupy publikuje formou článků v prestižních časopisech.

Magazín Christnet.eu rozeslal všem 9 prezidentským kandidátů tři anketní otázky, týkající se jejich víry a úlohy církví ve společnosti. Zde přinášíme jejich odpovědi.