„A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?“ zeptal se major Haluška vojína Kefalína ve filmové adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Ani soudruh major, ani vojín Kefalín netrpěli, tak jako švejkovský plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, vysvětlovací mánií.

V poslední době se mi spojily tři příběhy, které jsem poznal během svého kazatelského putování po církvi, které se nedávno završilo.

V pátek 25. září si připomeneme úmrtí česko-římského exilového teologa Vladimíra Boublíka (1928–1974), který zemřel při návštěvě Československa na komplikace spojené s rakovinou plic. Boublík, katolický kněz, profesor Papežské Lateránské univerzity a děkan tamní teologické fakulty po sobě zanechal jen zčásti zredigované dílo, které je v řadě ohledů souměřitelné s nejlepšími pracemi velkých teologů minulosti.

Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman hovoří o změně společnosti jako o transformaci z pevné do tekuté modernity. A i když je náboženská problematika mimo jeho hlavní pozornost, poměrně zřetelně ukazuje, proč nyní prožíváme jednu z největších změn v dějinách církve. Když papež František hovoří o potřebě vystoupit vůči klerikalismu, nemusí být jeho postoj něčím, co by nemělo širší ekumenický charakter. Proč je tedy klerikalismus větším problémem než před sto lety?

„Musíme trpělivě vysvětlovat, že pravda a láska je výzva platná pro všechny časy,“ říká biskup Václav Malý, někdejší signatář Charty 77, který se stal jednou z tváří listopadových událostí roku 1989, když moderoval velké demonstrace na pražské Letné.