Nedivím se, že si nejniternější vztah k Boží Matce Panně Marii najdou lidé probodení bolestí, nespravedlností a utrpením. Nedivím se, že se k židovské dívce Marii upínají lidé tělesně a duševně zbědovaní. Nedivím se, že Královnu nebes a Prostřednici milostí vzývají všichni ti, kteří pro svůj život potřebují něhu a odvahu ženskosti.

Rozhovor se dá vést mnohými způsoby. Redaktor týdeníku Hrot vsadil při zpovídání Hany Lipovské na otevřené nekonfrontační otázky a sázka mu vyšla. Dozvěděl se tolik vyhrocených názorů o Evropské unii, že v to nejspíš sám ani nedoufal.  Třesky, plesky. Dalo by se nad tím mávnout rukou, kdyby ovšem nominandka za Českou biskupskou konferenci do rady ČT nevolala po vystoupení Česka z Unie s odkazem právě na to, že jde o společenství od kořene shnilé a bezbožecké.

Když se v českém prostředí řekne jezuita, velká část společnosti si jistě vybaví na prvním místě Koniáše, následovaného papežem Františkem a možná Ignácem z Loyoly. V Brně ale tím prvním jménem bude s velkou pravděpodobností Martin Středa, jedna z nejpozoruhodnějších osobností třicetileté války na českém území.

K rozhodnutí napsat níže uvedený text jsem dospěl pro přečtení článku Mariána Sekeráka Strašák „liberalismu a neomarxismu“ obchází církev, ve kterém se věnuje vztahu církve k ideologiím. Předkládá zde příklady, kdy podle něj biskupové nepatřičně vstupují do ideologických debat a neoprávněně proklamují své ideologické postoje.

Je škoda, že českou veřejnou diskuzí prošla prakticky bez povšimnutí jedna z posledních knih nedávno zesnulého britského filozofa Rogera Scrutona On Human Nature, o lidské přirozenosti.