Současná imigrační krize je podle filosofa Jiřího Fuchse mezní společensko-politickou situací, a takové situace vždycky skýtají mimořádné příležitosti k poučení o lidském jednání. Fuchs konstatuje, že dnes se můžeme více než  kdy jindy leccos dozvědět: o manipulační síle médií – o časté naivitě dobrých úmyslů – o nesnadnosti uznat závažné omyly – o chtěné slepotě sluníčkářů – o obludných rozměrech politicko-mediálního pokrytectví – o ideologickém fanatismu a následném vychovatelském komplexu intelektuálů – o rezistenci zdravého rozumu veřejnosti. Především je tu pak podle jeho názoru soubor omylů o multikulturalismu.

Slova nestačí, abych vyjádřil svůj hluboký smutek a odpor tváří v tvář masakrům páchaným teroristickými skupinami jako je tzv. Islámský stát v Iráku a Levantě. 

Po nedávné návštěvě papeže Františka na Kubě by se mohlo zdát, že církve na tomto komunistickém ostrově již nebudou řešit otázku bytí a nebytí a čas jejich svobody se blíží. Opak je však pravdou. Přestože se hodně věcí změnilo, strach věřících z návratu restrikce je stále cítit.

Už kdysi v biblickém dávnověku Hospodin napjatě čekal, jak člověk nazve každého živého tvora a svoji vlastní ženu. Věděl, že jméno je srdcem života a že zakládá vztah. Bylo třeba přemýšlet a bylo třeba poznat, kdo kým je, odkud jde, kam míří, za kým jde a jde-li někdo s ním.

Lze dávat pojmům nové, lepší obsahy? A lze naopak zprznit krásný jazyk, vzletné ideje, věrnou symboliku či přesnou liturgii obsahy temnými a falešnými? Otázky zdánlivě kavárenské, důsledky jejich odpovědí však zásadní.