I když nás apoštol Pavel varuje, abychom nedělili lidi na silné a slabé (První list do Korintu 8) a aby se naše „svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé“, je to málo platné. 

Zvláštním způsobem se katolický a protestantský pohled už mnoho let střetávají v debatách o obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a je to vlastně jediné téma, na němž je míra vzájemného neodpuštění a nesmíření patrná velmi plasticky. Všude jinde jsou naše vzájemné ekumenické vztahy uctivé a korektní, ale taky poněkud odtažité a povrchní. Spíše než jak bratři v Kristu chováme se k sobě navzájem jako bratranci z desátého kolene…

Dlouho očekávaný a neméně dlouho avizovaný knižní rozhovor s historikem, katolický knězem a pedagogem Tomášem Petráčkem je na světě.

Eduard Heger je od letošního roku ministrem financí a místopředsedou vlády Slovenské republiky. Po smrti otce konvertoval ke katolicismu a začal působit v evangelizačním a modlitebním společenství. Heger v rozhovoru pro magazín Christnet.eu uvedl, jaká charismata používá ve vládě, co zdůrazňuje při pomoci státům zasažených pandemií nebo jak vnímá obchodní válku mezi USA a Čínou. Popisuje i, jaký je jeho pohled na ekonomické důrazy papeže Františka. Odpovědi ministra přinášíme v původním slovenském znění.  

Podobně jako mnozí další, také já přemýšlím o životě církve v současné době a nyní v době pandemie. Se zájmem jsem si přečetl podnětný článek Tomáše Petráčka „Církev v karanténě: konec iluzí“ a potom na něj určitým způsobem navazující článek Martina Šály „Konec iluzí? Ovšem. Ale co podniknout?“. Domnívám se, že tyto články ukazují správným směrem. Pandemie urychlila jisté prozření, že není možné resuscitovat staré formy.