Ve středu, krátce po oficiálním představení nového biografického filmu Francesco rusko-amerického režiséra Jevgenije Afinejevského, obletěla světová i česká média jeho malá část, ve které papež hovoří o homosexuálech jako členech Boží i lidské rodiny a vyjadřuje podporu civilním svazkům pro páry stejného pohlaví.

Dáme-li promluvit strohým datům o „světci v džínách“, jako to někdy dělávají kazatelé ve všední den, když neměli čas připravit si homilii, Carlo Acutis byl mladý počítačový programátor. Narozený v r. 1991 jako syn bohatých italských rodičů, známý veselou povahou, počítačovými dovednostmi a niterným vztahem k eucharistii. Eucharistie pro něj byla „dálnicí do nebe“.

Než bude nová encyklika papeže Františka Fratelli tutti (Všichni jsme bratři) s podtitulem O bratrství a sociálním přátelství (Sulla fraternità e l’amicizia sociale) přeložena do češtiny, nabízím čtenáři průřez tématy, která mě v této pozoruhodné práci upoutala a nad nimiž přemýšlím.

Prostor nemocnice byl a bude vždy místem, kde člověk vstupuje do „mezní situace“. Každý pacient je konfrontován se svou bolestí, konečností a je vystaven nějaké krizové situaci. Celý zdravotnický systém stál na výkonech a „magických“ kódech pro pojišťovnu. Začínalo to být takové, že někteří pacienti byli „uléčeni“ k smrti bez skutečné kvality života. Do tohoto „přehřívání“ či „globálního oteplování“ nemocnic vstoupil koronavirus.

Přiznám se, že jsem se trochu vrtěla nervozitou, protože filmy o falešných kněžích apriori vzbuzují podezření, zda tvůrce nehodlá ujíždět na lacinosti a podbízivosti. Na druhé straně jsem byla i dost zvědavá, jelikož film si na csfd.cz vede velmi dobře (aktuálně 82 %). Corpus Christi oslovil diváky v mnoha dalších zemích. Byl také nominován na Oscara. Zajímalo mě proto, jak Jan Komasa, polský režisér, uchopil film s tímto tématem a co na něm přitahuje diváky.