Konzervatismus, konzervativní křesťanství, konzervativní teologie. To jsou pojmy, myšlení, životní praxe, které se dostaly do úzkých. Slova obětovaná někdy až příliš lacino. Pohrobci těch, kteří se uprostřed tohoto světa zalekli jít dál. Je konzervatismus ještě znakem toho, že jeho nositelé vidí hlouběji, šířeji, dál?

Na slovenské konzervativní politické pravici jsme v těchto týdnech svědky zajímavých posunů. Dosavadní vůdčí subjekt tohoto proudu, Křesťansko-demokratické hnutí (KDH), prochází od března 2016 zásadními změnami. Tedy od doby, kdy jej potkal v parlamentních volbách stejný ostud jako u nás KDU-ČSL v roce 2010, tj. vypadnutí ze zákonodárného sboru.

V pondělí 7. května byl obnoven proces s americkým evangelickým pastorem Andrew Brunsonem, který je kvůli údajnému napojení na „terorismus“ rok a půl vězněn v Turecku. Zadržení Andrew Brunsona nahrává vyostření vztahů mezi Washingtonem a Ankarou, které se zhoršují už od začátku syrské krize.

Již loni jsme v postní době přinesli poselství maronitského arcibiskupa v Damašku. V lednu, v den svátku Obrácení sv. Pavla, se pak Nassar obrátil na celou církev a požádal o modlitby za ukončení bojů v Sýrii. Podle zpráv agentur byla dokonce zasažena arcibiskupova rezidence v křesťanské čtvrti Damašku a Samir Nassar unikl jen zázrakem. Arcibiskup tak volá ze zničené a rozvrácené země. Před Velikonocemi tato slova rezonují Svatým týdnem.

Města Chotěbuz se na českých sociálních sítích udává jako příklad toho, jak Němci nezvládají nápor migrantů a obyčejní lidé jsou jim vydáni napospas. V prosinci a lednu došlo k několika kriminálním případům, které měli na svědomí mladí Syřani. Z města přinesl reportáž mimo jiné zeit.de, z českých médií pak idnes.cz zastoupený dvěma redaktorkami z ústecké redakce. Obě reportáže jsou – diplomaticky řečeno – jinak nuancované. Výmluvné je, že se neshodnou ani na aktuálním počtu migrantů ve městě.