Když při čtení zní, že je třeba chránit přistěhovalce, sirotka a vdovu, neumím se vžít do pocitů sirotků a vdov. Ale stále více rozumím, co cítí přistěhovalec. Všechno podstatné, co mě ukovalo a utvořilo, jsem zažil na Moravě. Už jako ženatý jsem emigroval do Prahy a toto všechno nechal za sebou daleko na Východě. 

V několika svých promluvách a textech se papež František věnoval palčivé problematice kněžských kázání, resp. homilií. Situace je i navzdory církevnímu učení o smyslu a hodnotě liturgické homilie natolik vážná, že si papež mnohokrát nebral servítky a důrazně žádal, ať dojde v univerzální církvi k renesanci homilie, určené pro člověka 21. století.

Maruška Kudeříková – komunistická svatá, dokonalá ikona? Nebo zfanatizovaná postpubertální dívčina s vymytým mozkem, plující na vlně adrenalinu, která ji donesla až pod ostří gilotiny? V těchto dnech si připomeneme jedno pozapomenuté, nicméně mrazivé výročí. Narozeniny mladé dívky, za pouhých pět dní následované smrtí. A to smrtí násilnou.

Dominikánská 8 uspořádala dvě debaty na téma Církev a peníze. Mezi hlavními výtkami zaznělo, že české církvi chybí představa o bližších či vzdálenějších letech. Nelze se spokojit jen se všeobecným posláním církve, je třeba formulovat konkrétněji. Diskutující si ulehčovali situaci, protože střídavě hovořili o české církvi a pražském arcibiskupství, což není jedno a to samé.

Na poutích do Osvětimi se pokaždé ptám: „Myslíte si, že by se něco podobného mohlo opakovat?“ – „To si nedovedeme představit,“ odpovídají poutníci. – Říkám: „Nikdo a nikdy si takovou hrůzu nedovedl představit, a přesto se stala. Podobné katastrofě musíme za každou cenu zabránit.“