Čas vymezený pontifikátu papeže Františka se uzavřel. Byl to čas bohatý a plný často nečekaných impulsů. Nejednou papež, který do Říma „přišel skoro až z konce světa“, šokoval svou bezprostředností a nekompromisními postoji. V jiných otázkách vzbuzoval oprávněné rozpaky i svých příznivců, jako např. vyjádřeními k ruské agresi vůči Ukrajině.

Když Ježíš z Nazareta poprvé spatřil Jana Křtitele, asi netušil, co ho čeká. Začal po Janově vzoru hlásat, že Boží království je blízko: brzy se jistě zjeví jako kosmická událost převracející dějiny. K příchodu tohoto Království se lidé mají obrátit svou myslí i svými činy. Boží království převáží všechno, všechny lidské činy a lidské postoje, protože Boží síla je větší než všechny síly kosmu i lidí.

Útlá knížečka Tilmanna Mosera, vydaná poprvé v roce 1976, leckterého křesťanského čtenáře nesporně v mnohém překvapí, místy šokuje, a možná dokonce urazí. Není vyloučené, že ji bude považovat za rouhačskou. Nabízí totiž nebývale otevřený pohled do dětské duše, zasažené konzervativním až direktivním náboženským přístupem. Ano, Otrava Bohem je kontroverzní. 

Najdeme v textech čtyř biblických evangelií jednoho Ježíše nebo několik různých Ježíšů? Takto položená otázka se může zdát nesmyslná: samozřejmě, že všechna evangelia odkazují na jedinou historickou osobu Ježíše z Nazareta. Pozorné čtení těchto čtyř textů ale ukazuje někdy až nápadně, jak rozdílné oči měli jejich autoři pro svého hlavního hrdinu.

Kniha německého pastorálního teologa Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí s podtitulem Úvahy o náboženské lhostejnosti, která vyšla v překladu Zdeňka Jančaříka v nakladatelství Portál, je dalším střípkem do debaty o tom, co se to vlastně stalo a děje s římskokatolickou církví, resp. s křesťansky orientovanou religiozitou.