Články – Pavla Holíková:

V německém Stuttgartu se ve dnech 29.-31. ledna konalo šesté a poslední zasedání reformního projektu Synodální cesta. Synodálové usilovali o dialog laiků s biskupy a jednali o čtyřech klíčových tématech: moc v církvi, sexuální morálka, forma kněžského života a role žen v církvi. Cílem projektu bylo společné nacházení cesty z hluboké krize.

Německá autorka Doris Wagnerová odvážně zvedla výzvu k otevření důležitého tématu v katolické církvi. Spirituální zneužívání podle ní může kořenit už v rodině. Dopouštějí se ho někteří kněží v pastoraci, řádoví představení, vedoucí nových společenství, ba i samotné oběti. Spirituální zneužívání je jako sněhová koule. Nabaluje se na člověka od jeho mládí všude tam, kde je nezvládnutá spiritualita.

Na dnešní ekumenické bohoslužbě jsme slyšeli dva úryvky z Písma (Judit 8,9-17 a Jan 4,5-19), v nichž vystupují ženy: Judit a Samařanka. Mezi těmito ženami je propastný rozdíl. V obou příbězích je klíčovým pojmem voda. 

Německo je stále zatíženo dědictvím kolébky Lutherovy reformace. Během trvání Synodální cesty ve Vatikánu zesílily obavy, že by mohlo nastat cosi jako druhá reformace, nové schizma pod německým praporem. Mezi kurií a německou biskupskou konferencí panuje napětí nejpozději od roku 2019. Novinář Benedikt Heider píše v souvislosti s patovou situací německé a vatikánské synodality o kvadratuře kruhu. 

Páté a poslední zasedání Synodální cesty v Německu skončilo 11. března a teď před německými biskupy a aktivními laiky stojí otázka, co dál. Záběr tohoto reformního hnutí není zanedbatelný. Řada pracovních dokumentů byla schválena dvoutřetinovou většinou biskupů i laiků, některé dokonce s 95% většinou, ale biskupové i aktivní laici jsou si vědomi, že dokumenty jsou pouze předpokladem dalšího dialogu – toho nejtěžšího s Římem.