Kultura a recenze
Pozvání k Večeři Páně
Ladislav a Marta Hanušovi / 5. 12. 2008
Autor nahlíží na slavení Večeře Páně z různých úhlů. Večeře Páně – nová smlouva - modlitba chvály - děkování - hostina s „lámáním chleba“ - svatba. Asi nejvíc se nám líbí přirovnání Večeře Páně ke svatbě: „Ježíšova slova při poslední Večeři jsou svatebním slibem Ženicha – Mesiáše“: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává a krev, která se vás prolévá.“ = „Já se ti odevzdávám.“ Toto je smlouva nová, věčná, nezrušitelná.“ = „Ponesu s tebou vše dobré a zlé až do smrti.“ …Kultura a recenze
Kostel už nepatří do základní "výbavy" města
ČTK/Redakce , Česká tisková kancelář / 26. 11. 2008
Sakrální stavby, které po staletí přispívaly k neopakovatelné architektonické atmosféře Prahy, vznikají i dnes. Není jich však příliš mnoho a nevyrůstají na místech, kde se budují nová sídla. Za tím, že kostel již téměř ztratil svou architektonickou úlohu, zřejmě stojí ateismus české společnosti.Kultura a recenze
Svět mého dětství nenávratně umírá
Redakce / 21. 11. 2008
Když jsem se po válce vrátil do Londýna, zela na místě, kde stával náš dům, obrovská jáma a tam, kde býval můj život, bylo prázdno. Domy lze nahradit, s domovy se to nepodaří nikdy. Chodil jsem po vybombardovaných ulicích a kolem zašalovaných synagog a uvědomoval si, že jidiš, svět mého dětství, nenávratně umírá – možná už zemřel. Veliká stavba zákona a tradic a jazyka se v době, kdy jsem kráčel v evakuačním průvodu, začala hroutit; ale nebýt války, řekl bych, že by mě přežila. Kultura a recenze
Zdechovského básně provokují
Michal Šulc / 19. 11. 2008
Hledá-li někdo Shakespeara na Vysočině, určitě si neotevře básnickou prvotinu Tomáše Zdechovského. Možná proto, že není a nikdy nebude podřízena celospolečenskému vkusu stavějícímu básně na úzkoprse střežené formě a slovní nudnosti. Proto lze jen těžko hledat paralelu s jiným básníkem, který pocházel z Vysočiny či na ní působil, a který by tak svébytně budoval vlastní svět poezie postavený na realistické syrovosti básní s mnohdy překvapivým závěrem. Kultura a recenze
Devalvuje aktivní zpěv lidu liturgickou hudbu?
Jan Kirschner / 29. 10. 2008
Jako červená nit se nedávným vydáním revue Salve line myšlenka napětí mezi "služebností" umění v liturgii a snahou o jeho nejvyšší kvalitu. Podle kritiku reforem II. vatikánského koncilu vedl důraz na účast lidu k ochuzení liturgie. Většinou kritici souhlasí se zpěvem shromážděného lidu, ale ne tak, aby to vedlo k banalitám a vyprázdnění.Revue obsahuje hutné teologické a odborné texty (např. studii kardinála Josepha Ratzingera, či liturgický pohled na věc z pera Františka Kunetky), krátké tematické studie (např. o modlitbě se zpěvy v Taize), nebo rozhovor s otcem Mikulášem novicmistrem a kantorem v klášteře v Sept Fonts. Druhé letošní číslo nabízí i laskavý náhled do planoucí duše hudebního skladatele Petra Ebena.
Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.
Letní dovolená papeže Lva XIV. v letní rezidenci Castel Gandolfo potrvá od neděle 5. července do pondělí 27. července 2026. Tato věta může působit jako určitá banální fráze zpravodajství, ale staví před nás jedno z ústředních témat pontifikátu papeže Františka a nyní i Lva – totiž umíme odpočívat? Co znamená odpočinek a proč je pro žité křesťanství 21. století tak důležitý a náročný?