Křesťanství v zahraničí
Papeže v den 81. narozenin uvítal Bush v Bílém domě
Česká tisková kancelář / 17. 4. 2008Křesťanství v zahraničí
V Perském zálivu vyrůstají nové kostely
Rostislav Matulík / 10. 4. 2008Křesťanství v zahraničí
Šaría jako nástroj integrace britských muslimů
Česká tisková kancelář / 14. 2. 2008Křesťanství v zahraničí
Čas, kdy černoši byli otroci, pominul
Jaroslav E. Sýkora / 11. 2. 2008Křesťanství v zahraničí
Kostel, který řídí ženy
Jaroslav E. Sýkora / 9. 1. 2008Přejít na stránku:

Papež Benedikt XVI. se včera obrátil na Američany a jejich představitele s výzvou, aby zakládali svá politická a sociální rozhodnutí na morálních principech a aby budovali ještě spravedlivější společnost. "Přicházím jako přítel, hlasatel evangelia a člověk s obrovským respektem k této velké pluralitní společnosti," uvedl papež poté, kdy ho oficiálně při ceremoniálu před Bílým domem přivítal prezident George Bush."Tady v Americe naleznete národ, který vítá úlohu náboženství ve veřejném životě," prohlásil Bush při papežově uvítání.
Křesťané v Kataru mají od poloviny března svůj první kostel, stejně jako jejich bratři ve víře, kteří se již mohou modlit ve svých kostech v dalších zemích Perského zálivu, s výjimkou Saúdské Arábie. Saúdská Arábie, kde jsou dvě hlavní svatá místa islámu, praktikování každého jiného náboženství zakazuje, ale v Bahrajnu, ve Spojených arabských emirátech, v Kuvajtu a v Ománu chrámy navštěvují statisíce cizinců, kteří zde trvale žijí, a v některých případech i malé místní komunity.
Již třikrát jsem měl možnost vstoupit do toku oslav narození baptistického reverenda, černocha Martina Luthera Kinga jr. , a třikrát udělal jen to, co drtivá většina bílých Američanů - užil si v poklidu prodloužený víkend a občas juknul na odpovídající televizní program nebo si projel rádiové stanice, od federálních až po regionální. Všechny měly jedno společné: živily sentiment rasové odlišnosti mezi černými a bílými - v rozhovorech, osobních svědectví a analýzách odkazu reverenda Kinga jr., často prokládaných jeho proslovy a kázáními, mezi nimiž téměř výlučně dominovalo jen jedno: "I Have a Dream".
Během pobytu ve Statesboro ve státě Georgia přes Vánoce a Nový rok jsem poslední neděli v roce šel do nejbližšího kostela, který byl z našeho domu dostupný pěšky. Patřil First Presbyterian Church. Kostel upoutal mou pozornost hned na první pohled. Vešel jsem a u vchodu mě odchytl jeden z uvaděčů a dal mi první lekci o tamějším sboru: má 400 členů, z toho na bohoslužbu chodí čtvrtina, vznikl roku 1891, ve všech důležitých funkcích jsou ženy - byla tam farářka, varhanice, ředitelka náboženského programu a sekretářka. Byl jsem trochu zaskočen, že muži v tomto kostele dělají pouhé uvaděče, ale mé rozpaky byly brzy rozptýleny.