Synodalita (z řeckého syn-hodos) je „společná cesta“ nejen ve spojení křesťanských církví, ale ve spojení s lidmi, kteří cítí širší odpovědnost. Za lidskou rodinu, za jednotlivé společnosti, za planetu. Papež František o synodalitě řekl, že je to úkol na celé tisíciletí a je třeba ji promýšlet, a také uskutečňovat. Šlo mu nejen o změnu institucí a struktur církve, ale především o proměnu mentality.

V jádru všech velkých politických, kulturních i vědeckých diskuzí, v minulosti i v současnosti, leží teologické otázky. A samotným středem všeho teologického i filosofického tázání je tajemství Nejsvětější Trojice.

Jen málokterý člověk s českými kořeny si zasloužil být, tak jako Karel Kryl, zachráněn ze zakletí  ikony, jejíž písně se hodí komukoliv, aby jimi protestoval na znamení svého žalu a v podstatě proti čemukoliv.

Časopis Respekt publikoval nedávno esej Davida Brookse s názvem „Čím nahradit pokroucené křesťanství, které dnes vládne Americe“. Brooks se zde vymezuje proti MAGA křesťanství, které je dnes v USA na vzestupu, a hledá cesty ven z této pasti.

Hlavním motivem, který se prolíná všemi otázkami, komentáři i hlasováním, je podle mého názoru pojetí jednoty v církvi a jednoty církve. Žádoucí jednota, jak její pojetí v dokumentu vnímám, se blíží jednolitosti a možná až uniformitě v jednotlivostech. Z dikce dokumentu se dá vycítit obava ze všeho, co by takto chápanou jednotu mohlo narušit.