Kniha německého pastorálního teologa Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí s podtitulem Úvahy o náboženské lhostejnosti, která vyšla v překladu Zdeňka Jančaříka v nakladatelství Portál, je dalším střípkem do debaty o tom, co se to vlastně stalo a děje s římskokatolickou církví, resp. s křesťansky orientovanou religiozitou.

Mladá dívka, izolovaná mezi svými vrstevníky, vyrůstající s vědomím jakési výjimečnosti složila věčné sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Dlouho netušila, že za svůj život vděčí matčinu porušení jednoho z těchto slibů. Klášter znala jen ze starých fotek a řeholní společenství si představovala jako andělský kůr. Autorka navazuje na svou prvotinu Proměněné sny. Román Návrat představuje další proměněný sen, tentokrát pojatý jako mnohovrstevný psychologický román.

Projít formálním procesem blahořečení a svatořečení vyžaduje v mé, římskokatolické církvi: hodně času, hodně vložené energie od těch, kteří na tom pracují, a také hodně peněz na všelijaké poplatky. Jsou lidé, kteří říkají, že tenhle úřední proces svatořečení je přežitý.

Pro postní dobu, dobu zahalování obrazů a soch, dobu vizuální redukce, vybral Ivana Pinkava příhodně dvě nefigurální fotografie. V historických rámech, v nichž se ukazovaly existenciální, zlomové či dokonce finální výjevy ze života jezuitských hrdinů, se tedy nyní ocitly na první pohled podivné skrumáže věcí, sestavy odložených zapomenutých předmětů, pozůstatky někdejšího života.

Ve sporu o způsob sloužení mše chci obhájit Ježíšovo geniální uspořádání jeho hostiny. Nic jí nechybí a nic z ní nemáme ubírat.