Antiochijský patriarcha syrských katolíků Ignac Joseph III. Younan navštívil v těchto dnech při cestě po Evropě své věřící, kteří sem uprchli. Vysvětil zároveň nového kněze, což dává církvi v diaspoře naději.

Dobře už bylo. Žijeme ve stavu střetu civilizací. Islám nás převálcuje. Západ rezignoval na svoji dějinotvornou úlohu. Nastal morální úpadek. Řítíme se do záhuby jako kdysi Římská říše. Lidé s „alternativním“ názorem jsou liberální společností utlačováni a „pronásledování“. A tak dále a tak podobně.

Marie Kolářová ve svém příspěvku „Pochybnosti a jistoty konzervativců“ zmiňuje, že Achillovou patou konzervativního myšlení je „obtíž stanovit, co je skutečně neměnné“, a že za tvrzením, že rozvedení a znovu sezdaní nemohou přistupovat ke sv. přijímání, protože se „jedná o nadčasově platné a neměnné jádro katolické víry“, stojí „především poněkud povrchní znalost nauky církve ohledně manželství“.

Provinciál mariánů nevydržel různorodost. Tím, že zacpal otci Adamovi ústa, nám říká, že strach je nejlepší odpovědí na rozmanitost hlasů, na hledání komplikovaných odpovědí. Zákaz místo potýkání se s tajemstvím lidského života. Ale v naší církvi je mnoho takových, jimž se svět zdá jednoduchý a nekomplikovaný. Právě v tom je ovšem tragédie a krize křesťanství.