Dovolte, abych Vám ozřejmil, co mě i kolegu vedlo k podpisu Synovského napomenutí. Vidím celou věc jako hlubší, naukový problém (související s teologií milosti a teologií svátostí). Svaté přijímání lze podávat jen tehdy, je-li člověk v milosti posvěcující. To je sine qua non. Tuto milost ruší smrtelný hřích...

U příležitosti stého výročí Velké říjnové socialistické revoluce přinášíme jako dokument text známého protestantského teologa J. L. Hromádky, který uveřejnil 4. ledna 1962 týdeník Kostnické jistry. Hromádka v něm zdůrazňuje mj. hluboký a světoborný přelom roku 1917, tedy VŘSR. Dále v něm reflektuje závěry XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu.

Počet lidí, kteří se nehlásí k žádnému náboženství, už ve Velké Británii dosáhl podle průzkumu nadpoloviční většinu, je to 53 procent lidí. Za anglikány se považuje jen 15 procent lidí. Ta čísla se netýkají jen osudu náboženských institucí, ale znamená to změnu i pro celou společnost. Můžeme dodat, že to se netýká jen Británie, ale všech silně sekularizovaných společností.

Tradice proti reformě: boj o směr ve Vatikánu – vedený s otevřeným hledím a někdy tvrdými škrtidly – zanechává hluboké jizvy. Jak dlouho ještě vydrží papež František držet kurs?

Po velkém schizmatu, kdy se v roce 1054 rozdělila západní a východní církev, přišlo další dělení církví začátkem 16. století z Německa. Před 500 lety – 31. října 1517 – vystoupil ve Wittenbergu augustiniánský mnich a profesor morální teologie Martin Luther s 95 tezemi, ve kterých kritizoval to, co považoval za zneužívání náboženství, především tehdejší praxi kupčení s odpustky. Spustil tím celoevropské reformní hnutí, které navždy změnilo Evropu i křesťanství.