Téma sexuální identity a změny pohlaví poslední dobou rezonuje naším prostorem. Vyvolává bouřlivé debaty, ve kterých však často jsou jediným argumentem naše emoce. Pohlaví si člověk nevybírá, s tím se rodí. Přesto existují výjimky, které představují intersexuálové a transsexuálové. K zapojení odborníků do diskuse vyzývá i sám papež František.

Asi v osmi letech jsem začala jezdit na katolické tábory, které pořádalo jedno společenství. Když mi bylo asi čtrnáct let, zapojila jsem se do jeho fungování a do přípravy programů pro děti. Společenství se obvykle konalo v domě u jedné mladé rodiny. Bydlel tam s nimi i dědeček.  Když mi bylo zhruba šestnáct let, velmi si mě oblíbil (podle jeho dcery jsem mu připomínala zesnulou manželku). 

Převyprávěnou Bibli, kdy se Ježíš nenarodí v Betlémě, ale v Berouně, místo pastýřů jsou popeláři a místo farizejů faráři, napsal protestantský teolog, pastor a překladatel Bible Alexandr Flek. Knihu s názvem Parabible publikoval na sociálních sítích, ohlasy ho přiměly vydat ji i v tištěné podobě.

Dnes opět chvilka teologie na základě biblických textů této neděle. Rozlišme pojmy eschatologie, apokalyptika a chiliasmus a řekněme si něco o pravých a nepravých prorocích. V dnešním evangeliu se vlastně prolínají všechny tyto tři motivy.

Článek psychologa prof. Petra Živného s názvem “Nejen o sexu před manželstvím“ ve mně vyvolal otázku, která se týká všudypřítomného relativismu. A to nejen v církvi.