Psát nekrolog osobností, jako je František X. Halas, představuje úkol v řadě ohledů obtížný, neboť v něm musíme vnímat přítomnost mnoha rovin a rolí, které Halas ve svém životě zastával a prožíval.

Kniha Kateřiny Tučkové Bílá Voda představuje velice dobře řemeslně zpracovaný román, který eklesiologicko-sociologicky otevírá zásadní otázku, totiž jakým způsobem se současná katolická církev vypořádala s fenoménem Koinótés, respektive, jaké jeho sentimenty můžeme stále ve společnosti nalézt.

Koncept pojmenovaný Thomase Luckmannem v 60. letech jako „neviditelné náboženství“ představuje zásadní pastorální a spirituální výzvu pro křesťanství v postmoderní Evropě. Snaží se ukázat, že vulgární představa sekularizace jako odvržení náboženství není sociologicky vhodným popisem současného světa. Kdo jsou a co poptávají nábožensky chladní či neviditelní? 

Téměř vždy se u nekrologů začíná tím, že Joseph Ratzinger byl intelektuál a vzdělanec. Avšak, co to znamená? Intelektuál jakého střihu nebo založení vlastně byl? Když se dnes řekne intelektuál či vědec, představíme si pravděpodobně člověka s úzkým tematickým profilem, který jde do hloubky v brilantní analytické práci, dodržuje předem stanovou metodologii a jednotlivé výstupy publikuje formou článků v prestižních časopisech.

Synodální proces v církvi se na první pohled může jevit jako činnost s jasným a ohraničeným průběhem a formulovanými výstupy. Avšak při bližším zamyšlení je zřejmé, že jde o přístup ke spiritualitě a křesťanství jako takovému.