Jeden z klíčových obratů, které měl přinést druhý Vatikánský koncil i současné pojetí synodality, se vztahuje ke konceptu Božího lidu, jako klíčové teologické koncepce.

Verš Janova evangelia „Moc stát se Božími dětmi“ může působit nejasně a neurčitě, ostatně celý text je plný hádanek a odpovědí neodpovědí. Přesto věříme, že určitá analýza pojmu dítě na tomto místě Písma umožňuje pochopit evangelijní rozměr synodality a zasadit ho do rámce, který bychom rádi označili jako autentické křesťanství.

Skončená římská synoda o synodalitě přinesla řadu impulsů, které budou postupně analyzovány. Jedním z klíčových témat je sebepojetí církve jako periferie, které vyžaduje přehodnocení některých mocenských struktur a představ o tom, jakou roli by ve společnosti měla hrát.

Digitální technologie mění téměř všechny procesy ve společnosti, kterou obýváme – od způsobu vyhledávání informací, až po pracovní pozice nebo komunikaci.

Katolická církev si postupně zvyká na to, co papež František označuje jako synodální cestu. Tento proces chápání církve a církevní identity nesměřuje primárně k provádění dílčích parametrických změn – povolení toho či onoho přístupu. Jde o zdůraznění nejistoty a nezabezpečenosti.