Převoz ostatků kardinála Josefa Berana je příležitostí k připomenutí některých momentů z jeho života. Tentokrát se budu věnovat jeho akademické kariéře.

V posledních dvou letech bylo napsáno několik stovek článků a několik metrů knih, které tvrdě kritizovaly islám a odmítaly islám politický, nemluvě o islamismu. Skoro se mi zdá, že už skoro vše podstatné v nich bylo řečeno a hlavně, že se postupně staly jakýmsi čtenářským mainstreamem. Proč tedy k tématu nepřistoupit opět menšinově a nenapsat o islámu něco pěkného? 

Ve vydání Katolického týdeníku 2018/13 je titulním článkem referát Jakou církev si přejí mladí. „Patnáctistránkový dokument o tom, jakou církev si přejí, odevzdali mladí lidé na Květnou neděli papeži Františkovi. Ten je vyzval, ať se nebojí mluvit otevřeně.“ I já se stále cítím mladý (36), a tak si dovolím, v úctě ke všem autoritám, mluvit otevřeně.

Církev československá (husitská) v drtivé většině odmítala Hitlerův genocidní antisemitismus a vědomě se postavila proti všem projevům rasismu. Nesnížila ke zneužívání víry a náboženství k rozdmýchávání rasové nenávisti, jak popisuje i tento příspěvek pro portál Christnet podle monografie Martina Jindry „Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945“, kterou na samý závěr roku 2017 vydal Ústav pro studium totalitních režimů. 

„Sexuální praxe křesťanů je zřídka významně odlišná od chování jiných pacientů. Ani návštěva pornografických stránek se moc neliší od nevěřících klientů. Rozdíl spočívá jen ve větším zájmu o zušlechtění pohlavních aktivit“, upozorňuje v obsáhlem rozhovoru pro magazín Christnet.eu významný český psychiatr a sexuolog, soudní znalec v oboru zdravotnictví, psychiatrie a sexuologie.