Už první minuty po zvolení nového papeže Lva XIV. zaplavily veřejný prostor dohady, nakolik bude ve Spojených státech narozený pontifik navazovat na svého předchůdce, svatého Františka z Buenos Aires.

Papež Lev jako jedno ze svých klíčových témat vybral vztah umělé inteligence a sociálního prostředí – jejího dopadu na trh práce, vzdělání, kulturu, svobodu a další aspekty integrálně spojené s lidskou důstojností.

6. ledna 2023 vydal papež František apoštolskou konstituci In ecclesiarum communione, která nese podtitul Ohledně uspořádání římského vikariátu. Text, z něhož jsem citoval v některých svých textech a který prošel českým katolickým prostředím nepozorován, je jedním z viditelných znamení toho, co se u nás, a tedy v zemi bez zásadních církevních reforem, eufemisticky nazývá „Františkova duchovní revoluce“.

Od pověstné „ubrusové události“ již uplynul určitý čas a lze si jen přát, aby nezapadnul žádný z dobrých komentářů, které osvětlují především jádro eucharistického dění. Toto jádro je ovšem tak bohaté, že bych ještě rád nabídnul jeden z pohledu k pojetí tzv. „platnosti“ eucharistie.

„Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme.“