Souhlasím s přesvědčením, že to nejlepší z katolické teologie 20. století vyrostlo z energie a krásy znovuobjeveného a prosvobodnělého jazyka. Druhý vatikánský koncil nespadl z čistého nebe. Byl nevyhnutelnou odpovědí na proměnu světa, církve i jazyka, který si s rubrikálním pojetím latinsky psané teologie pro hrstku vyvolených už nevěděl rady.

Otci Anselmu Grünovi a někdejšímu předsedovi Německé evangelické církve (EKD) Nikolausi Schneiderovi leží usmíření křesťanů na srdci. V rozhovoru pro katholisch.de hovoří o budoucnosti ekumeny. Mají toho obě církve v roce reformačního jubilea přece jen více společného, než se obecně soudí? 

Brno, jak známo, je hlavním městem Moravy. A v průběhu posledních jedenácti let se stalo i domovským městem Katolické charismatické konference. Ta letos oslavila dvacáté osmé narozeniny. Vyrostla z dětských střevíčků i nemocí a dnes je v krásném mladém dospělém věku.

Tématu lásky se věnoval Mons. Tomáš Halík ve své řeči v rámci děkovné mše svaté, která se uskutečnila 2. července v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli jako součást programu Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Jeho slova však mířila dále, než jen k plnému kostelu, a měla i kritickou notu. Ta směřovala nejen do řad politiků, ale i do řad církevních.

Dnešní sváteční den je v kalendáři označen jako Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Jakkoliv je to honosný a vlastně i poměrně rozvláčný název, běžnému oku nahlížejícímu do kalendáře příliš neřekne. Toto označení je ve skutečnosti velmi zavádějící. Co si tedy vlastně připomínáme?