Na konci roku 2017 vyšel v nakladatelství Torst třetí a závěrečný svazek monumentální literárněhistorické trilogie Martina C. Putny Česká katolická literatura. Poslední svazek se věnuje dění v katolickém literárním prostředí v období mezi lety 1945 a 1989. Putnovi se tak podařilo završit sledování vývoje katolické literatury v průběhu 150 let. Zpracovat jej zabralo autorovi bezmála 20 let.

Převoz ostatků kardinála Josefa Berana je příležitostí k připomenutí některých momentů z jeho života. Tentokrát se budu věnovat jeho akademické kariéře.

V posledních dvou letech bylo napsáno několik stovek článků a několik metrů knih, které tvrdě kritizovaly islám a odmítaly islám politický, nemluvě o islamismu. Skoro se mi zdá, že už skoro vše podstatné v nich bylo řečeno a hlavně, že se postupně staly jakýmsi čtenářským mainstreamem. Proč tedy k tématu nepřistoupit opět menšinově a nenapsat o islámu něco pěkného? 

Ve vydání Katolického týdeníku 2018/13 je titulním článkem referát Jakou církev si přejí mladí. „Patnáctistránkový dokument o tom, jakou církev si přejí, odevzdali mladí lidé na Květnou neděli papeži Františkovi. Ten je vyzval, ať se nebojí mluvit otevřeně.“ I já se stále cítím mladý (36), a tak si dovolím, v úctě ke všem autoritám, mluvit otevřeně.

Církev československá (husitská) v drtivé většině odmítala Hitlerův genocidní antisemitismus a vědomě se postavila proti všem projevům rasismu. Nesnížila ke zneužívání víry a náboženství k rozdmýchávání rasové nenávisti, jak popisuje i tento příspěvek pro portál Christnet podle monografie Martina Jindry „Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945“, kterou na samý závěr roku 2017 vydal Ústav pro studium totalitních režimů.