Papež František je nesporně mimořádnou postavou 21. století. V jeho úřadu se spojuje výkonná zodpovědnost v církvi, ale podle staré tradice, také role představitele státu Vatikán. Tyto dvě roviny se mísí dohromady a jednou papež vystupuje jako duchovní osoba – římský biskup a podruhé jako prezident malého, ale politicky významného státu.

Před Vánocemi v roce 2013 jsem měl tu čest napsat recenzi na knihu rozhovorů s dvanácti osobnostmi ze slovenského křesťanského světa. Dnes se mi dostává do rukou volné pokračování této edice. Zajímavý je hned první rozhovor s nedávno zesnulým Antonom Srholcom. Na deset let ho zavřeli do lágru a svěcení na kněze příjel od samotného papeže, přesto po revoluci nedostal šanci sloužit v duchovní správě. Vydavatel vybral pro svůj almanach i čtyři statečné ženy a pět zahraničních osobností; "přízračného" kněze z uprchlického tábora, Putinova kritika profesora Zubova, nebo kardinála Vlka. Ten se stal mnohým Slovákům sympatický i díky obhajobě odvolaného arcibiskupa Bezáka.

Pavel Hošek přednáší religionistiku na Evangelické teologické fakultě University Karlovy. Před nedávnem mu vyšla útlá knížka Islám jako výzva pro křesťany. Je to knížka psaná do naší současné situace, jak ostatně napovídá otázka, která je hned pod titulem na přední straně obálky: „Co máme tedy dělat tváří v tvář tomu, co vidíme kolem sebe?“

Čtyři kardinálové zaslali dopis papeži Františkovi, který se týká otázek ohledně exhortace Amoris Laetitia (2016). Protože nedostali odpověď, svůj dopis zveřejnili. Těmi hodnostáři byli kardinálové Walter Brandmüller, Raymond L. Burke, Carlo Caffarra a Joachim Meisner. Vyslovili „dubia“, pochybnosti ohledně toho, které podle nich exhortace vzbuzuje a chtějí v tom mít jasno.

Co je to církev, čím byla, čím není, čím nemůže být a čím by mohla být, ale není, ať z důvodu lidského nepochopení a nedostatečnosti, nebo z příčin, které doposud – v běhu historického a duchovního vývoje – neznáme a nerozumíme jim. Nakolik je církev obrazem lidských mocenských snah a manipulací a v pozitivním smyslu také snů, nadějí a očekávání? Co by řekl Ježíš o církvi naší doby? Poznal by ji vůbec? A chtěl by v ní žít některý z apoštolů?