Michel Faber (1960), spisovatel původem z Nizozemí a žijící ve Skotsku, je přední autor řady celosvětově proslulých knih. Jako poslední titul u nás vyšel román Kniha zvláštních nových věcí. Popisuje setkání misionáře Petera Leigha s mimozemskou civilizací ve vzdálené galaxii, kam je vyslán, aby se staral a potřeby tamního sboru.

Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) schválila na návrh arabských zemí rezoluci k památkám ve východním Jeruzalémě, která zcela ignoruje vztah Židů k jejich posvátným místům, mezi něž patří Zeď nářků a Chrámová hora. Stejně je přehlížena i křesťanská tradice spjatá s tímto městem.

Minulý měsíc uplynulo 235. výročí Tolerančního patentu, osvícenského projektu, který umožnil za určitých podmínek existenci menšinových vyznání. Tento počin Josefa II. znamenal ve své době pokrok, přestože katolíci i evangelíci na našem území zažili významnější dokument o svobodě vyznání, kterým byl Rudolfův majestát z roku 1609. V obou případech však šlo především o vztahy v rámci křesťanského náboženství. Mám za to, že myšlenka „tolerance“ má v naší době a v naší části Evropy pořád své místo, a sice vůči náboženstvím, která sem postupně pronikají, aniž by zde měly své historické kořeny.

Již řadu let si stále zřetelněji uvědomuji, že je mezi námi, katolickými křesťany (nechci hovořit o jiných), nesmírně rozšířen hřích proti Božímu přikázání „nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu“ (Ex 20,16).

Po nestoudném chování Miloše Zemana, po mnoha prohlášeních jeho mluvčího, který se tragikomicky zaplétá do vlastních lží, po zbabělosti přímých svědků rozhovoru prezidenta s ministrem Hermanem se  rozhodnutí účastnit se nebo neúčastnit letošní hradní oslavy státního svátku stává nejen testem osobní statečnosti a občanské zodpovědnosti pozvaných,  nýbrž i významnou mravní křižovatkou současné české společnosti.