Oceňuji klidný tón reakce pana kardinála Dominika Duky a čas, který jí při svém pracovním zatížení věnoval. Rovněž oceňuji, že přijal několik mých poznámek k televiznímu přenosu hlavní bohoslužby Národního eucharistického kongresu v Brně jako zamýšlený příspěvek k reflexi působení katolické církve v České republice a představil svůj pohled na věc. Nemám v úmyslu zabředat do nekonečné výměny názorů prostřednictvím médií, přesto si dovolím zareagovat.

Zasedání synody o rodině zakončilo vystoupení papeže, který mimo jiné řekl: "Zkušenost synody nám také umožnila pochopit, že pravými obránci nauky nejsou ti, kdo brání literu, ale ducha; nikoli ideje, ale člověka; nikoli formulace, nýbrž nezaslouženost Boží lásky a Božího odpuštění."

Magazín Christnet přinesl 19. října článek evangelického teologa Martina Vaňáče s názvem „Několik poznámek k Národnímu eucharistickému kongresu“. Nepochybuji, že se snaží o seriozní zamyšlení, vždyť připomíná, že osobně se celé události neúčastnil. Chtěl bych použít některé jeho náměty spíš jako odrazový můstek k poznámkám vlastním, nejde tedy o polemiku, ale jakési glosování a pohled z dalšího úhlu.

Zatímco v americké katedrále Neposkvrněného početí ve Washingtonu D.C. probíhalo svatořečení Junípera Serry, slavného zakladatele františkánských kalifornských misií, vylil někdo na jeho sošku v domovské Kalifornii černou barvu. Stalo se tak v bývalém centru misií založeném přímo Serrou, v městečku Carmel-by-the-Sea, kde se rovněž nachází hrob novopečeného světce.

V sobotu se na brněnském náměstí Svobody uskutečnila slavnostní bohoslužba, která byla vyvrcholením Národního eucharistického kongresu. Nebylo vynaložené usilí častečně zmařeno nevhodným načasováním akce a vystoupením papežského legáta?