Tři texty na odlišná témata, s nimiž jsem se v minulých dnech setkal na internetu, měly něco společného: objevil se v nich výraz teologie osvobození. Ani v jednom textu nebyla teologie osvobození hlavním tématem, a tedy tím, čemu by se čtenáři následně v diskusích věnovali. Přesto by mi připadalo škoda nevyužít možnosti zastavit se na chvíli u různých způsobů, jakými autoři textů s tímto u nás zatíženým pojmem pracovali.

Návrh zákona o sociálním bydlení vypracovala ČSSD pod vedením ministryně sociálních věcí Michaely Marksové. Jeho hlavním cílem je ošetřit tzv. obchod s chudobou, kdy rodiny s dětmi žijí draze v ubytovnách, ale také snížit počet bezdomovců. Připravovaný zákon o sociálním bydlení je příčinou mnoha sporů nejen na půdě zákonodárců, čelí také kritice zejména z řad představitelů obcí. Těm vadí především pokuta až do výše milionu korun, pokud byt neposkytnou osobě s prokazatelným nárokem. Bouřlivou debatu vyvolal chystaný zákon i v křesťanských kruzích. 

Může být smíření založeno na nečestném jednání nebo dokonce na podvodu? Není vzájemná důvěra a férové jednání základním předpokladem ekumenického dialogu? Takové otázky jsem si kladl v závěru Týdne modliteb za jednotu křesťanů poté, co jsem zjišťoval okolnosti současné snahy o obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Nedělám si iluze, že by předložený text byl dostatečně reprezentativním popisem situace římskokatolické církve na Slovensku. Nejsem v daném oboru expertem, takže nečekejte nějakou zevrubnou charakteristiku situace slovenského církevního prostředí. Důvod sepsání následujícího textu má však jiný impuls, a tím je přednáška mons. Róberta Bezáka v kostele Panny Marie Vítězné v Praze. Jsem bosým karmelitánům vděčen za jeho pozvání a zdaleka nejsem jediný, koho oslovila mimořádná atmosféra přednášky, i když teologicky nepřinesla nic světoborného.

V posledním vydání časopisu Universum se Michal Kaplánek velmi kriticky a emotivně zamýšlí v textu nazvaném „Občanská statečnost v církvi?“ nad souvislostmi návštěvy kardinála Burka v České republice. Jako děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kterou autor v textu zmiňuje, bych se k této věci rád vyjádřil a uvedl je na pravou míru.