Je to naše denní modlitba, její slova nám předaly předchozí generace. Každý živý jazyk se vyvíjí, mnohé modlitby si vyžádaly textovou úpravu, aby „církevní čeština“ zůstala živá a aktuální. Modlitba Otče náš je ovšem výjimkou, ta slova jsou natolik promodlená, že je není možné jen tak odsunout.

Podstatným a provokativním rysem populismu, dnes pózujícího ve světle politických ramp mnoha evropských zemí, je podle jeho představitelů přímý vztah k lidu, na rozdíl od politických stran, usilujících o získání politického vlivu ve společnosti volbou zástupců lidu. Doprovodným jevem populistického postoje bývá pohrdání  „intelektualismem“ příslušníků elity, stavěným do opozice vůči zdravému selskému rozumu.

Letos na jaře vyšla kniha Znamení naděje, která velmi otevřeně popisuje českou církev ve světle závěrečného dokumentu plenárního sněmu. Přinášíme rozhovor s autorem, pastorálním teologem salesiánem Michalem Kaplánkem. Kaplánek kritizuje nekonání žádného diecézního sněmu v post sněmovní době, nebo umírají život ve farnostech na vesnicích a malých městech.

V současné poněkud normalizační atmosféře se lež stává standardem každodenního života. Nemyslím tím zatajenou, uchovanou osobní a intimní pravdu, která druhým nepatří, i kdyby ji na člověku loudili sebevíc. Tady má každý, člověka věřícího v Krista nevyjímaje, mravní povinnost tuto pravdu uchovat stůj co stůj.

V měsíci listopadu byly na Christnetu publikovány dva články. Od Marie Kolářové Pochybnosti a jistoty konzervativců  a od Miroslava Kratochvíla Legalismus liberálů. Dovolte mi můj skromný pohled na to, co bylo řečeno v obou článcích a diskuzi, jakožto advokáta s 10letou praxí, který rozvedl řadu manželství, byť se je snažil spíše dávat dohromady, tedy slyšel často obě strany. Zároveň pohled kanonisty, byť malého a skromného.