Útěk učedníků z Getsemanské zahrady se stal tématem mnoha úvah a rozjímání. Neměli bychom soudit, protože nevíme, jak bychom se v takové situaci zachovali my. Jedno je však jisté. Učedníci měli mnoho chyb a nedostatků, ale nebyli zbabělí. Naopak byli připraveni Mistra bránit. "Máme se bít mečem?" ptali se. Petr dokonce ve své horlivosti uťal ucho sluhovi velekněze. Z toho vyplývá, že se ozbrojené čety vedené Jidášem nezalekli. Byl to Pán Ježíš, kdo je zaskočil nepochopitelnými slovy, a ještě nepochopitelnějším chováním.

V únoru měl v českých kinech premiéru film Mlčení o krutém pronásledování křesťanských misií v Japonsku. V den jarního slunovratu, v době, kdy v Japonsku rozkvétají třešňové sady, jsme rozmlouvali s významným českým jezuitou, emeritním děkanem Katolické teologické fakulty UK,  profesorem Ludvíkem Armbrusterem (1928), filozofem, teologem, pedagogem a knězem, nositelem státního vyznamenání – medaile Za Zásluhy I. stupně, který je proslulý zejména tím, že jako misionář prožil v japonském Tokiu téměř půl století. Setkání s panem profesorem je vzácná příležitost pro rozhovor o dnešním Japonsku.

"Džihádisté mají program, totiž ukončit jednou provždy náboženskou pluralitu na Blízkém i Dálném Východě. Po staletí zde vedle sebe žijí desítky různých náboženství a vyznání. Ne vždy v plné harmonii, ale i historicky se jedná o oblast s největší náboženskou pluralitou. V jedné generaci jsme tuto různorodost omezili a začali sledovat pouze Irák, Sýrii a Palestinu… Největší křesťanskou komunitu ale tvoří koptové, egyptští křesťané", uvádí dominikán působící v Káhiře, fr. Adrien Candiard v reakci na dva vražedné atentáty, které měly na Květnou neděli za cíl křesťany v Tantě a Alexandrii. 

Je pravda mrtvá? To je otázka na obálce magazínu Time z 3. dubna, jasná připomínka slavné obálky „Je Bůh mrtev?“ z roku 1968. Ačkoli je lákavé vidět mezi oběma analogii, obavy ze současného „post-pravdivého“ politického klimatu nejsou ontologicky stejného druhu. Jde o otázku faktické pravdy: Co se stalo, anebo nestalo? Co je ověřitelně pravda a co ne – asi jako velikost davu na inauguraci Donalda Trumpa.

S Petrem Jaškem o jeho věznění v Súdánu, situace tam byla nelehká. "Nejhorší pro mě ale nebylo fyzické mučení nebo šikana, ale psychický nátlak a psychické strádání," říká Petr Jašek, a dodává: "Prošel jsem si různými obdobími, kdy se člověk modlí, aby byl propuštěn a navrácen k rodině. Ale postupně jsem se naučil i to, co znamená očekávat na Boha."