Více než pět set představitelů různých náboženských tradic a na dvanáct tisíc účastníků se sjelo do Assisi na mezináboženské setkání, které od neděle do úterý pořádala komunita Sant´ Egidio ve spolupráci se zdejší diecézí a františkánskou rodinou. Setkání neslo název „Žízeň po pokoji. Náboženství a kultury v dialogu.“

Když jsem se narodil, patřila k nějaké církvi naprostá většina Čechů. Dnes je to přes deset procent. Nejde o to, že by lidé vědomě vystoupili. Většina křesťanů v složité době neuměla předat svou víru další generaci, nebo ji neuměla uchovat po přechodu z venkova do města.

Podle vyšetřování kanadských expertů Davida Matase a Davida Kilgoura bylo v této zemi kvůli odebírání orgánů zavražděno od roku 2000 minimálně 100 tisíc náboženských a politických vězňů. Většinu z nich tvoří následovníci duchovního hnutí Fa-lun Kung (Falun Gong), ale také Ujguři, Tibeťané a také křesťané, kteří všichni čelí násilným represím a pronásledování komunistického čínského režimu. Už samotná čísla jsou velmi děsivá.

Předpokládám, že v dnešní rozjitřené době nikoho neuspokojím odpovědí, že ze svých studijních i pracovních zkušeností znám muslimy naprosto rozumné a prosté nejen fundamentalistických, ale i jiných patologických projevů, které znám více z diskuzí křesťanů. Není ovšem mým cílem zde představovat svou sbírku, jde o to, jak si počínat na základě uvedených skutečností. Obávám se, že kulturní střet mezi křesťanstvím a islámem je nevyhnutelný, nicméně máme naději v něm obstát. K tomu ovšem je zapotřebí následujících podmínek..

Teze: teologie! Antiteze: slabá duchovní hygiena a kultura. O co tu jde? V přestřelkách posledních měsíců, které se týkají českého církevního vztahu k islámu, k lidem homosexuální orientace a k politické moci se zdá, jako by proti sobě stály dva neprostupné teologické světy.