Teze, se kterou se dnes v církvi i ve společnosti setkáváme na každém kroku, totiž že je islám zlem, a že jde o náboženství násilné, spjaté s aktivitou Zlého, není teze nijak nová. Již sv. Jan Damašský (zemř. 749), nebo vlastním jménem neznámý arabský křesťan podepisující se jako Abd al-Masíh ibn Isháq al-Kindí (žil na přelomu 8.–9. stol.), identifikovali islám s dílem ďábla.

Nejnovější kniha známého českého psychologa Jeronýma Klimeše nese podtitul „Na útěku od sebe k tobě a od tebe k sobě“. Trochu to připomíná hořký anglický bonmot: „Manželství je zvláštní instituce. Ti, kteří jsou vně, chtějí dovnitř, a ti, kteří jsou uvnitř, chtějí ven.“ Jenže tento poněkud cynický výrok už u nás přestává platit. Dnes je stále více těch, kteří dovnitř nechtějí.

Toto svědectví je mou nepřímou odpovědí na prolhaný pamflet, kterým se určité kruhy „Přátel Ruska“ snažily formou mého „alternativního životopisu“ na bulvárních proruských serverech – a pak dalších internetových zdrojích-  poškodit mou pověst. Zatímco jejich pomluvy stojí na prokazatelných lžích – a zejména zcela ignorují mé působení v podzemní církvi, které bylo hlavní náplní mého života v sedmdesátých a osmdesátých letech - , zde uváděná fakta lze spolehlivě ověřit.

Buberova extatická vyznání, která sám po pečlivém studiu vybral z mnoha dob, tradic, kultur a kontinentů, ze západního křesťanství i z Orientu, jsou dokladem jedinečnosti lidské osoby a jejího duchovního prožitku. Tradují se představy, že lidé mystických zkušeností jsou pouhými nástroji boží vůle, či roboty, kteří vykonávájí zadané úkoly. Věrně, bez odmlouvání, na rozkaz.

Martin Vaňáč je dalším z plejády kritiků Milana Norberta Badala kvůli jeho výrokům o islámu. Výrokům i osobě Milana Badala věnoval velmi objemný a hutný článek s názvem Vrtěti kardinálem?, který bohužel na mnoha místech velmi postrádal věcnost, a byla z něj cítit zjevná snaha vytáhnout na Milana Badala co nejvíce špíny.