Tématu lásky se věnoval Mons. Tomáš Halík ve své řeči v rámci děkovné mše svaté, která se uskutečnila 2. července v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli jako součást programu Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Jeho slova však mířila dále, než jen k plnému kostelu, a měla i kritickou notu. Ta směřovala nejen do řad politiků, ale i do řad církevních.

Dnešní sváteční den je v kalendáři označen jako Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Jakkoliv je to honosný a vlastně i poměrně rozvláčný název, běžnému oku nahlížejícímu do kalendáře příliš neřekne. Toto označení je ve skutečnosti velmi zavádějící. Co si tedy vlastně připomínáme?

V čele nejdůležitější vatikánské kongregace nastává změna, papež František se rozhodl neprodloužit pětiletý mandát německému kardinálovi Gerhardu Ludwigu Müllerovi. Novým prefektem jmenoval dosavadního sekretáře kongregace arcibiskupa Luise Francisca Ladaria Ferreru.

Ve dnech 5.–9. července se na brněnském výstavišti BVV již po osmadvacáté uskuteční katolická charismatická konference. Hlavní program proběhne stejně jako v předchozích letech v pavilonu F a je otevřen všem křesťanům ze všech církví i těm, kdo se zajímají o duchovní témata, ale necítí se být členy žádné náboženské organizace.

V debatě pod mým článkem o tom, jak oslovit sekulárního člověka se objevila celkem podstatná debata o tom, co se myslí slovem víra. V článku zazněly věty, že "vírou myslíme přesvědčení o nadpřirozených bytostech nebo entitách, jako jsou Bůh nebo bohové, duchové, andělé, démoni, džinové a tak dále." Sekulární člověk „nevěří v nadpřirozené bytosti, entity nebo sféry“