Zásluhou knížete Václava se české země přihlásily ke křesťanství a kulturní tradici západní Evropy. Dobrý kníže je symbolem spravedlivého panovníka a sjednocujícím prvkem našeho národa. Jak do této tradice zapadá Klausova a Zemanova cesta provincionalismu, izolacionismu a egoismu, která se snaží v lidech probudit pocit, že nejsme odpovědní za osud Evropy a snaží se nás ze západní Evropy vyvázat?

Člověk se rozhodne stát se křesťanem, protože uvěří, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Nabude přesvědčení, že Kristova smrt i jej smiřuje s Bohem. Chce-li se člověk stát muslimem, musí vyslovit vyznání víry, tzv. šahádu, která zní: „Prohlašuji, že není boha kromě Alláha a prohlašuji, že Muhammad je poslem Alláha.“

Původně jsem nechtěl příliš na článek Trapná prezentace politiků na Národní svatováclavské pouti 2016 a skutečný odkaz Václava Havla, který uveřejnil  magazín Christnet.eu  příliš reagovat. Už proto, že podobnou reakci jsem od Martina Vaňáče očekával. Pominu-li skutečnost, že místo osobní účasti ve Staré Boleslavi se opírá o televizní přenos, tak ke kritice účasti politiků na této akci stojí za to doplnit, že se Národní svatováclavská pouť koná v Den české státnosti. Proto mi právě ona přítomnost nepřijde nijak překvapivá. 

Papež František v sobotu předsedal v Tbilisi bohoslužbě před poloprázdným stadionem poté, co gruzínský pravoslavný patriarchát na liturgii nevyslal svou delegaci, ačkoli to Vatikán původně ohlásil. Po návštěvě Gruzie odjel do muslimského Ázerbájdžánu, kde strávil v neděli deset hodin. V metropoli Baku, kde se jen asi 300 místních obyvatel hlásí ke katolické víře, ocenil místní věřící a povzbuzoval je k udržení víry.

Každoroční účast politiků na Národní svatováclavské pouti je předmětem kritiky, neboť spíše než příkladným modelem kooperace mezi státní a církevní mocí je jen ukázkou zneužívání bohoslužebného slavení k dílčím politickým účelům.