Konzervativní katolické křídlo se snaží v průběhu biskupské synody o rodině stůj co stůj poškodit papeže Františka, chce ho oslabit a kompromitovat, řekl listu Repubblica novinář Nello Scavo z katolického deníku Avvenire.

Synoda o rodině se zabývá několika okruhy závažných otázek. Protože církev nezavírá oči před žádným problémem, ať už je sebevíce ožehavý, jak se vyjádřil sekretář synody arcibiskup Bruno Forte. Každý z diskutovaných okruhů by si zasloužil samostatnou úvahu. Zaměřím se jen na jeden z nich, a to na přístup k rozvedeným, kteří uzavřeli nové, už jen civilní manželství.

Eucharistie je těžko pochopitelný obyčej křesťanů. Dříve, u starověkých Římanů a u Židů, vyvolávala ještě představy kanibalismu. Ta vycházela z toho, jak eucharistii interpretovali sami křesťané, totiž že proměněný chléb a víno jsou živým tělem a krví Ježíše. Jestliže byla nepochopitelná pro Římany, tím spíš bude nepochopitelná pro dnešního člověka - ať je věřící či ne. Jak ale uvažoval sám Ježíš? Proč ustanovil eucharistii jako centrální svátost křesťanství?

Je rozdíl mluvit o „mase“ a mluvit o jednotlivcích. Masa nemá jméno, masa je anonymní a nejde jí pohlédnout do tváře. Masa je mohutná a děsivá. Masa nebudí soucit, spíše nebezpečí a rizika. Je nelidská. Masu snadno posuzujeme i soudíme. Pohlédne-li však člověk blíže, masa se vytrácí a objeví se tvář. Tvář každé lidské osoby s jejími bolestmi, radostmi, tužbami i nadějemi. Objeví se konkrétní lidé se svým příběhem a osudem.

Ctnost je už nějaký čas na ústupu a nezdá se, že by zažívala kdovíjakou renesanci. Byl bych rád, kdyby nás německý teolog s italskými kořeny Romano Guardini přesvědčil, že bychom to s ní měli ještě zkusit. Co myslíte, stojí to za pokus?