Podle vyšetřování kanadských expertů Davida Matase a Davida Kilgoura bylo v této zemi kvůli odebírání orgánů zavražděno od roku 2000 minimálně 100 tisíc náboženských a politických vězňů. Většinu z nich tvoří následovníci duchovního hnutí Fa-lun Kung (Falun Gong), ale také Ujguři, Tibeťané a také křesťané, kteří všichni čelí násilným represím a pronásledování komunistického čínského režimu. Už samotná čísla jsou velmi děsivá.

Předpokládám, že v dnešní rozjitřené době nikoho neuspokojím odpovědí, že ze svých studijních i pracovních zkušeností znám muslimy naprosto rozumné a prosté nejen fundamentalistických, ale i jiných patologických projevů, které znám více z diskuzí křesťanů. Není ovšem mým cílem zde představovat svou sbírku, jde o to, jak si počínat na základě uvedených skutečností. Obávám se, že kulturní střet mezi křesťanstvím a islámem je nevyhnutelný, nicméně máme naději v něm obstát. K tomu ovšem je zapotřebí následujících podmínek..

Teze: teologie! Antiteze: slabá duchovní hygiena a kultura. O co tu jde? V přestřelkách posledních měsíců, které se týkají českého církevního vztahu k islámu, k lidem homosexuální orientace a k politické moci se zdá, jako by proti sobě stály dva neprostupné teologické světy.

Přesně před čtyřmi sty dvaceti lety, v roce 1596, byla vydána tiskem jednodílná Bible kralická. Z historického hlediska zůstává poněkud ve stínu své „předchůdkyně“ a první edice Kralické bible vůbec, tzv. Šestidílky, protože se od ní kromě rozsahu příliš neliší. Přesto však Jednodílka plnila nejen v dějinách českých protestantů důležitou roli, neboť právě díky ní kralický překlad proniknul do širšího okruhu čtenářů. Jednodílka stojí až na konci celého příběhu původní Bible kralické, sluší se tedy připomenout, co jejímu vydání předcházelo.

Nikdo nemůže nic namítnout proti tvrzení, že znepokojení radikálním islámem v souvislosti s děsivými akty terorismu obchází pro mnohé lidi jako „strašidlo“ určitě nejen západním světem. Není pochyb, že některé verze islámu obavy vyvolávají vskutku oprávněně, nicméně islám rozhodně není monolit. Registrujeme pestrou škálu jeho tvářností jak z hlediska tak říkajíc věroučného, tak z hlediska způsobu prožívání ze strany jeho vyznavačů.