Sestry a bratři, mluvili jste někdy v jazycích? Já ano. Tedy, přesněji: Tehdy před mnoha lety jsem si myslel, že mluvím v jazycích. Ten zážitek byl zážitkem převeliké blaženosti. Člověk totiž měl při onom jevu, při glossolálii, pocit, že „toto je ono“: Že Bůh je opravdu přítomen, tady a teď, zjevně, fyzicky, v mém těle, v té tajemné energii, která žene z mých rtů ty tajemné zvuky. Že křesťanství není jen nějaká teorie, nějaký světonázor, ale úplně konkrétní zkušenost, zcela reálná síla.

„Tvoje země se připravuje na válku?“ zeptal se mě jeden zahraniční kolega. „Proč myslíš?“ odvětil jsem? „Pořád se v novinách objevují pastýři ve stíhačkách, v tancích, v uniformách, s helmami na hlavě a v neprůstřelných vestách.“ „To není tak, jak si myslíš,“ řekl jsem. „Jen se u nás někde trochu posunul rozměr duchovní služby.“

Podnět k tomuto článku zavdalo několik vět od jednoho čtenáře. Napsal mi: „…může Bůh trpět? Domnívám se, že nikoliv (pomíjím teď pochopitelně utrpení Ježíše Krista – Bohočlověka)." - S tímto porozuměním Bohu srdečně nesouhlasím a pokusím se krátce vyložit proč.

Už ve svém listopadovém komentáři jsem vyzýval k větší obezřetnosti pražského arcibiskupství vůči snahám o zneužití hlasu církve ve prospěch politické moci. Zároveň jsem vyslovil přání, aby kardinál Duka projevil větší ohled na věřící, kterým nejsou všechny jeho kroky zcela srozumitelné a kteří si pak leckdy kladou otázky, zda ta či ona aktivita je vůbec ku prospěchu církve a jejího působení. 

Historie i současnost zná přesvědčení církve, že má světu a společnosti co dát. Nalezneme to v různých církevních tradicích a různých dobách. Možná nejcharakterističtější je v tomto směru vrcholný středověk s výraznou osobností papeže Řehoře VII. (papežem 1073 – 1085). Ten dal zřejmě hlavní impuls k uskutečňování velkolepé (a problematické) církevní vize, aby se církev stala „organizovaným posvětitelem celého světa“. A mělo jít o více než posvěcování, na Západě se, pod tehdy již centralizovaným řízením církve, měla společnost uspořádat jako do značné míry unifikovaně „křesťanská“.