Dunu předcházela pověst jednoho z nejočekávanějších filmů letošního roku. Je natočený podle stejnojmenného románu Franka Herberta. Rozsáhlý mnohovrstevný příběh odehrávající se v galaktických sférách technologicky vyspělé civilizace říznuté feudálním způsobem vládnutí doprovázela pověst nezfilmovatelného díla.

Říká se, že smrt byla vytěsněna z našeho života. Přesto však jako nikdy předtím jsme konfrontováni s realitou válek a terorismu, objevují se filmy, kde se umírá, a kanál youtube nám servíruje materiály s tématikou smrti a umírání. Možná, že jsme v této oblasti více necitelní a lhostejnější než v minulosti. Situace se ovšem ihned změní, pokud se smrt týká osoby z rodinného a intimního okruhu, se kterou nás pojil hluboký citový vztah a láska.

Pandemie přispěla k nárůstu duševních poruch, které se nevyhýbají ani věřícím. Zatímco v sekulární společnosti se informovanost o problematice zlepšuje, v církevním prostředí přetrvávají předsudky, nevědomost a stigmatizace. Tomuto závažnému tématu se věnuje kniha švýcarského kněze Joëla Pralonga Cesta důvěry se sv. Terezičkou z úzkosti, deprese, pocitu viny.

Devět let uplynulo od chvíle, kdy byl Róbert Bezák odvolán z čela trnavské diecéze. Navzdory tomu, že sám říká, že se cítí rehabilitovaný, otázek kolem jeho odvolání spíš přibývá.

Nová kniha religionisty, teologa, pedagoga a kazatele Pavla Hoška, nazvaná Ve víru Velkého tance, která reflektuje „duchovní zkušenost přítomnou v literárním díle C. S. Lewise“, je pro mě symbolem ryzí teologické práce pro čtenáře počátku 21. století. Je také příjemným a povzbuzujícím čtením v době, která není jednoduchá.