Říká se, že smrt byla vytěsněna z našeho života. Přesto však jako nikdy předtím jsme konfrontováni s realitou válek a terorismu, objevují se filmy, kde se umírá, a kanál youtube nám servíruje materiály s tématikou smrti a umírání. Možná, že jsme v této oblasti více necitelní a lhostejnější než v minulosti. Situace se ovšem ihned změní, pokud se smrt týká osoby z rodinného a intimního okruhu, se kterou nás pojil hluboký citový vztah a láska.

Pandemie přispěla k nárůstu duševních poruch, které se nevyhýbají ani věřícím. Zatímco v sekulární společnosti se informovanost o problematice zlepšuje, v církevním prostředí přetrvávají předsudky, nevědomost a stigmatizace. Tomuto závažnému tématu se věnuje kniha švýcarského kněze Joëla Pralonga Cesta důvěry se sv. Terezičkou z úzkosti, deprese, pocitu viny.

Za posledních pár měsíců několikrát zmínil Svatý Otec na různých místech téma pastoračního přístupu k LGBT lidem. V závislosti na postoji jednotlivce je možné tato Františkova tvrzení chápat buď jako závan čerstvého vzduchu, anebo naopak jako skandál. Pro jiné jsou papežovy postoje matoucí, či dokonce rozporuplné.

Obliba a šíření fake news ohledně covidu a očkování není pouze českou specialitou. Imunní vůči nim nejsou ani věřící. Biskup Nazzareno Marconi z Itálie se v homilii o svátku sv. Juliána, mučedníka z druhého století, kterému je zasvěcena katedrála ve městě Macerata, zaměřil na fake news šířené v souvislostí s pandemií covidu.

Slovo synodální se odvozuje od řeckého syn – spolu, a odos – cesta. Synodální znamená být společně na cestě. Církev je synodální ve své podstatě. Nevyčerpává se v instituci a byrokracii. Všichni její členové mají Ducha svatého a všichni jsou tedy „duchovní“. Slovní spojení „duchovní a laici“ je v tomto smyslu zavádějící.  Všichni mají povolání a jsou obdařeni dary ke společnému užitku. Všichni mají stejnou důstojnost, všichni náležejí k Božímu lidu.