Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.

Tak jako moderní doba byla výzvou pro církev, která již od doby osvícenství bojuje o své místo v postupně se sekularizující společnosti, je moderní univerzita s převládajícím novopozitivistickým pojetím vědy výzvou pro teologii, kterou mnozí naši současníci ani za vědu nepovažují. Je proto možné, aby teologie byla v akademickém světě relevantní a znovu uznávaná jako věda, jako součást lidského poznání a uvažování? Jaké k tomu vedou cesty?

Z některých průzkumů a sociologických dat vyplývá, že během dvou tří generací může z evropských zemí prakticky vymizet křesťanství. S teologem a sociologem Janem Loffeldem hovoříme o jeho knize Když Bůh nikomu nechybí a o tom, co s takto načrtnutou perspektivou můžeme dělat.   

Ještě před rokem a půl bylo možné čtenáře překvapit jednoduchým trikem. V září roku 2024 bylo ve zvláštním vydání polského Tygodniku Powszechnego, v čísle věnovaném problematice umělé inteligence, publikováno krátké nedělní kázání.

Letos v únoru navštívil Českou republiku teolog Andrea Grillo. Pozdvižení, jaké to vzbudilo v českém katolickém prostoru ještě předtím, než letadlo s profesorem z římské Papežské univerzity San Anselmo přistálo na pražském letišti, by mohla organizátorům akce závidět nejedna marketingová agentura.