V květnu 2014, tedy před asi půl rokem, proběhlo v Olomouci kolokvium Dialog v církvi. Zájemce může dohledat reflexe nebo souhrnnější informace. Kolokvium bylo na české katolické poměry výjimečným počinem a lze si přát, aby organizátoři našli motivaci k uspořádání dalších ročníků.

Před krátkým časem proběhla blesková potyčka ohledně možných kandidátů v příštích prezidentských volbách. Skončila stejně rychle, jako začala. Zastavme se nyní u profesora Tomáše Halíka. Jsou vážné důvody, proč by nemohl být prezidentem?

Vyjádření papeže Františka o tom, že se církev nestaví proti teorii velkého třesku, vzbudila – pro mne osobně velice překvapivě – silnou reakci médií, jako by snad šlo o něco překvapivého a nečekaného. Ve skutečnosti jde o něco zcela přirozeného a jen těžko si lze představit, že by mohl říci cokoli jiného.

Proslulý americký novinář, spisovatel literatury faktu a trojnásobný laureát Pulitzerovy ceny Thomas Friedman píše ve sloupku pro deník New York Times, jak si při četbě novin uvědomil, že dva světoví vůdci, kteří v něm víří nejvíce vášní, jsou papež František a ruský prezident Vladimir Putin. Jeden je vším, co byste si u vůdce přáli, a druhý vším, co byste nechtěli. 

Tomáš Garrigue Masaryk byl – pro mnohé možná poněkud paradoxně – právě tím člověkem, který mě, sedmnáctiletého katolíka velmi aktivního a zvídavého, leč povrchní víry, uváděl do vztahu k Bohu a zvláště Ježíši Nazaretskému. Jako malou splátku „svému učiteli“ tu předkládám pokus o přiblížení Masarykova duchovního života.