„Domnívám se, že evangelium vraždících andělů není dnes nejlepší příklad inkulturace evangelia," píše k doplnění Mariánského sloupu o sochy andělů emeritní předseda Ekumenické rady církví. Spíše to podle něj působí rozladění, které na obou stranách využijí ti, kteří by rádi oživili historická nepřátelství. Je to materiál pro ty, kteří chtějí rozbíjet ekumenismus a upínat se k minulosti, soudí Pavel Černý.

Tradiční církevní podoba křesťanství v Evropě zaniká, a možná to postupně přijde i ve zbytku světa. Ale to neznamená, že by muselo skončit křesťanství ve své duchovní podstatě, jako síla, které pomáhá člověku zvládat náročný život, která ho propojuje s ostatními lidmi, s vesmírem i s Bohem, která dává smysl i nesmyslným situacím. 

Římský biskup František mi je velmi sympatický. Pro mne je to člověk, který na základě nosné ignaciánské spirituality žije svůj život a na stejné podstatě se snaží předávat tyto myšlenky také dál. Je pro mne mnohem blíže jádru ježíšovské zvěsti než byli oba jeho předchůdci.

Čtyři ústřední témata, nad nimiž Williams uvažuje, tvoří jádro Kristova vykupitelského příběhu. Můžeme na své duchovní i církevní cestě leccos ztratit, leccos upozadit, lecčemu se vyhnout. Nikdy to však nemůžeme udělat u svátosti křtu, u Božího slova, u díkůvzdání – eucharistie, ve které je všechen život a síla, které potřebujeme, a u modlitby. 

Německo je stále zatíženo dědictvím kolébky Lutherovy reformace. Během trvání Synodální cesty ve Vatikánu zesílily obavy, že by mohlo nastat cosi jako druhá reformace, nové schizma pod německým praporem. Mezi kurií a německou biskupskou konferencí panuje napětí nejpozději od roku 2019. Novinář Benedikt Heider píše v souvislosti s patovou situací německé a vatikánské synodality o kvadratuře kruhu.