Zdá se mi, že skupina, která mezi zneužívanými zůstává stále nepovšimnuta, jsou křesťané, kteří uvnitř svých společenství čelí nevšímavosti a spiritualizaci fyzického a psychického násilí, ke kterému dochází kvůli stagnujícímu církevnímu učení, příp. jeho špatné interpretaci.

V posledních letech jsme byli často konfrontováni se smrtí, nejdřív v souvislosti s covidem, nyní s válkou na Ukrajině. Západní kultura má tendenci téma smrti vytěsňovat. Tím spíše, když jde o starší lidi. Úmrtí starších lidí se považuje za běžnou událost a přirozenou součást života. Existují přece mnohem tragičtější ztráty jako smrt dítěte, mladého člověka, životního partnera, živitele rodiny. 

V polovině října jmenoval papež František nové členy papežské Akademie pro život, mezi nimi také profesorku Marianu Mazzucato. Právě její jmenování vyvolalo v některých katolických kruzích odmítavé reakce. Profesorka Mazzucato se totiž deklaruje jako ateistka a navíc letos v létě, když Nejvyšší soud USA zrušil federální právo na potrat, v několika tweetech kritizovala uvedené rozhodnutí, resp. podpořila kritiky tohoto soudního rozhodnutí.

Bůh stvořil celý svět, tedy i národy. Když se však mluvívá o národu – často je to spíš řeč ďábelská, „diabolická“, přemlouvající ke zlu: K pýše na sebe a k nenávisti vůči jiným. Dospěli jsme až tak daleko či spíš klesli tak hluboko, že za „vlastence“ se sami označují příslušníci ultrapravicových xenofobních spolků tak hrdě a tak hlasitě, až se ti ostatní začínají toho slova štítit.

Synodní tým představil ve Vatikánu pracovní dokument pro kontinentální fázi: přinášíme první informace o obsahu dokumentu z německého pohledu. Dokument biskupské synody ukazuje – jako snad žádný vatikánský dokument předtím – jak rozmanitě a mnohotvárně věří, myslí a žijí katolíci po celém světě.