Misionáři obláti skládají kromě slibů chudoby, poslušnosti a čistoty ještě slib vytrvalosti. Zobrazuje se v něm odhodlání jít za těmi nejpotřebnějšími, žít s nimi a milovat je. Nejsou charakterizováni specifickou spiritualitou, ale odhodláním vydat se pro druhé. Ostatně také výraz „oblatus“ znamená darovaný se druhému. O rozhovor jsme požádali představeného komunity v Plasích Vlastimila Kadlece.

„Tradiční“ dá se říci lecčemu, co přichází z minulosti. Kdo však ví o dějinách trochu více – ví také, jak nesmírně složitá je minulost. Nikdy neexistoval žádný „tradiční“, rozumí se: jednoznačný a jednoduchý svět. Naopak, „tradice“ jsou mnohotvárné a protichůdné.

V době, kdy se otázka „místa“, „role“ a „spoluzodpovědnosti“ laiků v církvi opět dostává do popředí v souvislosti s voláním po reformě, má přítomnost laiků v teologii prorocký rozměr: nebude jejich větší účast na životě církve znamenat zásadní výzvu pro budování církve zítřka?

Za svůj život jsem se setkal s mnoha vynikajícími kněžími. Nikdo z nich se však tak výrazně nedotkl mého srdce a nedal mně pocítit kněžské bratrství a přátelství jako právě otec Marian. A jsem přesvědčen, že právě dnešní doba potřebuje kněžské vzory. Chci čtenářům Christnetu přiblížit tohoto vzácného kněze, výjimečného svojí hlubokou vírou, neutuchající nadějí, upřímnou pokorou, bezpodmínečnou láskou a opravdovou lidskostí.   

Vídeňská pastorální teoložka Regina Polaková patří k národnímu synodálnímu týmu v rakouské katolické církvi. Účastnila se synodálního procesu a spolupracovala na rakouské národní syntéze pro světovou synodu. V rozhovoru mluví o průběhu procesu v Rakousku a o jeho výstupech. Vysvětluje také, proč je zastáncem jasných předpisů v pastorální teologii a proč pro ni kněžské svěcení žen není na prvním místě.