Na otázku, jak teologicky milovat církev, odpovídají teologové posledních dvou tisíc let a nezdá se, že by byli ve svém vysvětlování u konce a vždy úspěšní. Otázka, zda vůbec a jaký lze v církvi hledat a nalézat domov, vzbuzuje rozpaky, neboť nic není tak ohroženo jako slovo a společenství milujících se a respektujících se lidí.

Miroslav Brož a Mikuláš Vymětal jsou často společně k vidění na akcích na podporu národnostních i náboženských menšin. Svou snahu každý z nich odůvodňuje jinak. Oba se ji pokusili popsat v rozhovoru pro Magazín Christnet.eu.

Raný středověk znamená návrat k historicky tradičnímu modelu, kdy se o své potřebné stará rodina, případně venkovská pospolitost. Drtivá většina populace žije na venkově a živí se zemědělskou produkcí. Pokud jde o otázku chudoby venkovské populace, ta se silně přeháněla.

18. března t. r. se v Charitasu (sídle KDU-ČSL na pražském Karlově náměstí) konala konference o islámské imigraci. Nebudu referovat o všech příspěvcích, byť byly vesměs velmi kvalitní, a zastavím se u snad nejzásadnějšího: Poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda přednesl čtyři teze, jimiž by se měla Evropa ve vztahu k islámské imigraci řídit.

V podstatě lze význam slova civilizace shrnout jako to, co umožňuje každodenní bezkonfliktní fungování komplexních, městských společností. Kultura pak existuje do jisté míry nezávisle vedle civilizace. Myslitelem, který toto pojetí rozpracoval a doplnil ještě o třetí stupeň - říši ducha a svobody –, byl Nikolaj Alexandrovič Berďajev.