Každodenní starost o děti a uprchlíky, a to zvláště na konci války a po ní, odhaluje jeden z nejdůležitějších prvků Pitterova služebného lidství. Je třeba pomáhat tam, kde už nikdo nepomáhá. Je potřebí suplovat sociální a pedagogický systém v okamžicích, kdy jeden jako druhý ve svých úlohách selhává nebo nestačí.

Máme za sebou další vlnu státních maturit pod taktovkou společnosti Cermat, která maturity připravila. Největší pozdvižení vyvolala otázka, ve které měli studenti doplnit jméno Jidáš. 

Mošemu Tirošovi je 78 let. Tento nepříliš vysoký, ale fyzicky stále zdatný muž sestupuje do sklepa staré vily, postavené ve 30. letech v modernistickém stylu v prostoru varšavské zoologické zahrady. Ocitá se v jiném světě. V tom světě, jaký zažíval před 70 lety, když ho ve sklepě skrýval ředitel zoo Jan Žabiński se svou ženou Antoninou, kteří během německé okupace pomohli několika stovkám Židů.

V letošním roce končí volební období stávající synodní rady Českobratrské církve evangelické a již tento pátek synod této církve zvolí na šestileté období synodní radu novou. Než ale k nové volbě dojde, pojďme se ohlédnout za uplynulými roky práce představitelů stávající synodní rady a reflektovat jejich úspěchy i zmínit některé věci, které se příliš nepovedly.

Když se řekne anonymita, která má své vnitřní opodstatnění, vzpomenu si na svého pradědečka, jenž byl jako člen odbojové organizace Obrany národa v r. 1940 ubit gestapem k smrti za svoji činnost, která dost závažným způsobem komplikovala nacistickému Německu výrobu a dopravu zbraní.