Jestliže bychom měli papeže, jehož pontifikát trval patnáct let, něčím charakterizovat, pak by bylo možné vybrat především témata tři – byl tím, kdo dovedl II. vatikánský koncil do zdárného konce a podílel se naplňování jeho závěrů. Jeho postoj znamenal zásadní posun v ekumenickém dialogu, v němž mu může v moderních dějinách sekundovat jen Jan Pavel II. a v neposlední řadě byl cestovatelem a dobrým diplomatem, člověkem, který nechtěl být biskupem Itálie, ale papežem univerzální církve.

Promluva papeže Františka, která zazněla na závěr zasedání mimořádné biskupské synody o rodině.

Biskupská synoda včera schválila závěrečnou zprávu. Oproti průbežné zprávě v ní nakonec chybí tři pasáže naznačující větší vstřícnost v přístupu k homosexuálům a rozvedeným, které nedostaly potřebnou dvoutřetinovou většinu hlasů. Text bude podkladem pro řádnou synodu v následujícím roce.

Složité otázky a napětí provázejí jednání synody o rodině ve Vatikánu. Poté, co maďarský kardinál Peter Erdő představil průběžnou zprávu Relation post disceptationem shrnující dění a debaty prvního týdne shromáždění, rozhořela se bouřlivá debata nejen mezi účastníky, ale i v médiích.

V období výjimečného stavu, vyhlášeného v prosinci 1981, dodával polský katolický kněz Jerzy Popieluszko mnoha svým krajanům sílu a naději. Jeho činnost byla představitelům komunistickému režimu natolik nepříjemná, že nepoddajného mladého kněze nechali před 30 lety, 19. října 1984, unést a zavraždit.