Petr Šiljajev je ukrajinský historik a spisovatel žijící v Česku, zde mu vycházejí knihy, člen PEN klubu. Kromě toho působí jako kostelník a správce areálu při kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi, propůjčeném Českobratrské církvi evangelické. Sousední evangelický farář ho vyzpovídal.

Když přišla občas řeč na to, proč církev (a zvláště ta naše katolická) získala u nás po Listopadu 89 tak špatnou mediální tvář, opakovaně jsem slyšel – zejména od různých představitelů církve – že to v prvé řadě způsobila naše naprostá nepřipravenost k práci v médích: „neměli jsme ty správné lidi“. Myslím, že to tak úplně nebylo. Ale v celé tehdejší československé mediální krajině byl jeden zcela nepřehlédnutelný „případ“, který se vymykal tehdejšímu standardnímu redaktorskému „provozu“: Petr Příhoda.

Spolková republika Německo má u Svatého stolce svou novou diplomatickou zástupkyni. Německou velvyslankyní se stala někdejší ministryně školství Annette Schavan. Na tradiční výměně diplomatického zástupce, v tomto případě zástupkyně, by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o osobu, která prokazatelně plagiovala ve své dizertační práci.

Každý, kdo má jakés takés ponětí o matematice, ví, že jediná smysluplná číselná soustava je dvanáctková. Je to dělitelné 1, 2, 3, 4, 6 a s neperiodickými zlomky i 5, 8, 9, 10. Proto ve dvanáctkové soustavě se počítají hodiny i úhly. Nic lepšího vymyslet nelze. To jenom trubci, jako jsou Římané, co nemají v hlavě nic jiného než válčení, mohli prosazovat desítkovou soustavu a ještě se podle ní decimovat. Každopádně tato nelogičnost měla své neblahé následky i v teologii. Do nesmyslné desítky se znásilnila i Mojžíšova přikázání...

Přední německý protestantský teolog Jürgen Moltmann proslul v šedesátých letech svojí knihou Teologie naděje (Theologie der Hoffnung). O téměř padesát let později nyní hledá naději pro umenšující se tradiční protestantské církve ve své zemi. Nachází přitom inspiraci u nestátních církví a jejich praxe, k níž patří malé skupiny soustředěné na studium bible.