Články – Hana Farná:

Mladá dívka, izolovaná mezi svými vrstevníky, vyrůstající s vědomím jakési výjimečnosti složila věčné sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Dlouho netušila, že za svůj život vděčí matčinu porušení jednoho z těchto slibů. Klášter znala jen ze starých fotek a řeholní společenství si představovala jako andělský kůr. Autorka navazuje na svou prvotinu Proměněné sny. Román Návrat představuje další proměněný sen, tentokrát pojatý jako mnohovrstevný psychologický román.

Strážcem adventu je svatý Ondřej, svatý Martin jím není, ale dá se označit za jeho „předskokana“, nejen proto, že kdysi opravdu stál na počátku období před Narozením Páně: Quadragesima sancti Martini. Quadragesima, čtyřicet, bylo synonymum pro půst. Přímo symbolické je, že právě 11.11. v 11 hodin roku 1918 skončila Velká, později nazvaná I. světová válka – v den svatého Martina, patrona všech vojáků,

Celým filmovým příběhem prostupuje rozervanost – od dítěte až po dospělého muže. Příběh se právem jeví jako nehorázný: malé batole tajně pokřtěné. Židovské dítě bylo násilně vytrženo z dobře fungující, milující rodiny, „v zájmu spásy duše“. Ať už převýchova byla sebevíce láskyplná, byla v podstatě zničující a na Edgardově osobnosti se zákonitě musela ošklivě podepsat.

A potom přišlo nedělní jitro, kámen od hrobu byl odvalen. Velká noc je tichá, neokázalá, skoro plachá. Zmrtvýchvstání není show pro davy diváků. Záře vzkříšení je tím světlem, které občas přestáváme vidět v návalu různých životních karambolů, nemocí a neštěstí. Občas zapomínáme, že bez Velkého pátku by nebylo nedělní jitro – den, který nám dal Pán, a my se v něm můžeme radovat.

Kniha Miroslava Nedorostka má příznačný podtitul: Kněz, politický vězeň, dělník a biskup skryté církve. Život kněze ve druhé polovině 20. století. Je to biografie nejen kněze Stanislava Krátkého, ale i celé české katolické církve, tedy nejen té skryté, v podmínkách totalitního státu. Protože “oficiální” a “tajnou” církev od sebe nelze oddělovat, jde totiž jen o dvě větve téže církve.