Napsat dobrou knihu pro děti, která by přetrvala pět nebo deset let či dokonce pár generací, je, jak už věděl Karel Čapek, opravdové umění. Historik Paul Hazard o tom napsal celou sérii studií, z nichž dodnes nepřestala platit jediná. Psát pro děti je velká odpovědnost i radost. Neméně důležité je v obrovském knižním trhu věnovat poctivou recenzní pozornost dětské literatuře a pokusit se čtenáři pomoci v základní orientaci.

Města Chotěbuz se na českých sociálních sítích udává jako příklad toho, jak Němci nezvládají nápor migrantů a obyčejní lidé jsou jim vydáni napospas. V prosinci a lednu došlo k několika kriminálním případům, které měli na svědomí mladí Syřani. Z města přinesl reportáž mimo jiné zeit.de, z českých médií pak idnes.cz zastoupený dvěma redaktorkami z ústecké redakce. Obě reportáže jsou – diplomaticky řečeno – jinak nuancované. Výmluvné je, že se neshodnou ani na aktuálním počtu migrantů ve městě.

Poutní místa. Malá či velká, všechna mají jedno společné – cosi zvláštního, člověka přesahujícího. Boží dotyk. Spíše než slavná a známá nás mnohdy osloví menší či pozapomenutá. Jedním z takových je krušnohorský Květnov.

Gregory Ramon D. Gaston je rektorem Papežského filipínského kolegia v Římě a v minulosti pracoval v Papežské radě pro rodinu ve Vatikánu. V rozhovoru se dělí o své zkušenosti, mimo jiné také o drogách, rodině, o tom, jako Filipínci nanovo evangelizují Evropu.

S mužem, který posledních dvanáct let vedl české dominikány, o tom, proč je Miloš Zeman pro křesťany výrazně nevolitelný, strachu a obavách v církvi, umění dialogu, iluzi dokonalé církve a o tom, proč považuje místní diskusi na téma migrace a islamizace za „ujetou.“