Letos na jaře vyšla kniha Znamení naděje, která velmi otevřeně popisuje českou církev ve světle závěrečného dokumentu plenárního sněmu. Přinášíme rozhovor s autorem, pastorálním teologem salesiánem Michalem Kaplánkem. Kaplánek kritizuje nekonání žádného diecézního sněmu v post sněmovní době, nebo umírají život ve farnostech na vesnicích a malých městech.

V současné poněkud normalizační atmosféře se lež stává standardem každodenního života. Nemyslím tím zatajenou, uchovanou osobní a intimní pravdu, která druhým nepatří, i kdyby ji na člověku loudili sebevíc. Tady má každý, člověka věřícího v Krista nevyjímaje, mravní povinnost tuto pravdu uchovat stůj co stůj.

V měsíci listopadu byly na Christnetu publikovány dva články. Od Marie Kolářové Pochybnosti a jistoty konzervativců  a od Miroslava Kratochvíla Legalismus liberálů. Dovolte mi můj skromný pohled na to, co bylo řečeno v obou článcích a diskuzi, jakožto advokáta s 10letou praxí, který rozvedl řadu manželství, byť se je snažil spíše dávat dohromady, tedy slyšel často obě strany. Zároveň pohled kanonisty, byť malého a skromného.

Osobně věřím, že pravda je spíše dobrodružným příběhem, který se děje, příběhem plným zákoutí i slepých ramen, která nicméně nemusejí být nutně omylem či dokonce herezí, jen se po čase ukáží jako neprůchozí pro další tok (křesťanských) dějin.

Poslední dobou pozorujeme nárůst  psychických onemocnění. Důvodem může být lepší diagnostika, větší informovanost a postupná destigmatizace. Přístup k duševně nemocným se začíná měnit k lepšímu. V křesťanském prostředí však stále převládají předsudky a nevědomost. Proto mě zaujala publikace "Pastorační péče o psychicky nemocné", kterou napsal P. Aleš Opatrný se spolupracovníky. Jejím cílem je ukázat pastoraci psychicky nemocných v širších souvislostech.