V době přesycené zpověďmi známých či úplně neznámých lidí, které dominují knižnímu trhu a ještě víc sociálním sítím, působí kniha Příběh mého života: Doba a lidé možná až trochu nepatřičně. Obsáhlý rozhovor Hany Svanovské s lékařkou a překladatelkou Dagmar Pohunkovou, která byla po dlouhá léta výraznou tváří disentní římskokatolické církve, je však v záplavě publikací daného žánru výjimečný. 

Mimořádně autentickým a silným imitátorem Kristova stylu života byl papež František. V jeho příkladu byla patrná ⁠jednoduchost života, život v chudobě podle evangelia, odmítání triumfalismu, schopnost osobního gesta, kritika duchovní pýchy a klerikalismu. V naší republice je odkaz Františkova pontifikátu aplikován nejviditelněji v plzeňské diecézi.

Ježíš Kristus přináší pokoj, smíření, uklidnění anebo naopak válku, rozdvojení, konflikt? Když čteme v Janově evangeliu (14,27): „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám…”, nesmí ujít naší pozornosti že Ježíšův pokoj a mír je  koncepčně odlišný od definice, pod kterou si tento stav představuje náš svět.

Poslechl jsem si rozhovor s kazatelkou husitské církve Adélou Frýdlovou, v němž s moderátory pořadu reflektuje převážně queer témata. Vedle jiného mě zaujala její myšlenka, v níž představuje Boha jako toho, kdo hledí na kvality našeho srdce a u něhož, cituji, „nerozhoduje to, jaký tělesný otvor používáme při sexu, ale rozhoduje srdce.

Podle výzkumů veřejného mínění považují Češi i Němci převážně vzájemné vztahy za dobré a jejich hodnocení se dokonce mírně zlepšuje. Je však důležité nepřehlédnout fakt, že vztahy označují za dobré především ti, kdo je rozvíjejí. Jedním ze spolků, které chápou význam dobrých sousedských vztahů, jsou organizátoři festivalu Meeting Brno.