Účastníci biskupské synody o mladých lidech, které se z České republiky zúčastnil biskup Tomáš Holub nebo jako pozorovatelka i mladá husitská farářka Martina V Kopecká, dokončili v pondělí 15. října svou práci ve skupinkách rozdělených podle společného jazyka. Tam se věnovali druhé části dokumentu, který bude publikován na konci setkání a jenž se zabývá rozlišováním povolání. V tomto článku přinášíme překlad článku z La Croix, který shrnuje pár bodů ze synody se zajímavými postřehy několika biskupů.

Evangelium vyzývá k lásce k nepřátelům, k odpuštění a smíření. Ti, kdo o to poctivě a upřímně usilují, zažili, že to není snadné. Zpovědníci a duchovně doprovázející nejsou vždy schopni v těchto situacích poradit. Cennou pomoc nabízí kniha polského kněze, jezuity a psychologa Józefa Augustyna O ublížení, odpuštění a zpovědi (Cesta 2017). Autor se věnuje duchovnímu doprovázení v různých životních situacích a vede exercicie. 

Nedávno se na tomto webu objevil text Jiřího Pavlíka o klerikalismu a „sexuálním komplexu katolické církve“, zpochybňující její učení o sexualitě a hledající souvislost s domnělým mocenským nárokem kleriků, kteří mají laikům bránit v křesťanské dospělosti včetně seberealizace na poli intimních partnerských vztahů. Tento text by rád nabídl pohled radikálně jiný, dle našeho mínění nikoli čistě jen „církevnický“ či klerikální, nýbrž zcela evangelní.

Církevní roztržka mezi Ruskem a Ukrajinou se netýká jen církve. Je to jen část mnohem smutnějšího procesu. Před našima očima se rozpadá slovanský a ruský svět. Moskva přestává být "třetím Římem", čímž se náš stát mámil skoro pět století. Na co ještě máme být hrdi? ptá se ruský internetový list Gazeta.ru.

Text Jiřího Pavlíka Prokletí klerikalismu a sexuální komplex katolické církve zdařile a záslužně otevírá diskuzi o dvou aktuálních a úzce propojených tématech – klerikalismu a katolické nauce v oblasti lidské sexuality. S určitými obavami přistupuji k několika otázkám, které mi v souvislosti s tímto článkem přicházejí na mysl. Jde o pole, kde vnitrocírkevní i celospolečenská diskuze často připomíná spíš urputný zápas dvou do sebe zaklesnutých zápasníků, než věcný a otevřený dialog.